V anatomii a fyziologii jde o tekutinu v mezibuněčných prostorech, která obklopuje buňky a zprostředkovává výměnu látek mezi krví a tkáněmi. Název je odvozen z řec. histos (tkáň) a z lat. lympha (míza) a souvisí s tvorbou lymfy v mízním systému.. >> detail
V biologii a medicíně jde o děj, při němž se tkáň narušuje a postupně se rozpadá až „rozpouští“, často vlivem enzymů v místě zánětu nebo jiné poškozující reakce organismu. Název vychází z řeckých výrazů histos (tkáň) a lysis (uvolnění, rozpuštění).. >> detail
Proces, při němž dochází k postupnému rozrušování a zániku tkáně, často enzymatickým působením a typicky v souvislosti se zánětem nebo odumíráním buněk.. >> detail
Histomorfologie je část histologie zaměřená na popis a hodnocení stavby tkání na mikroskopické úrovni, tedy na jejich uspořádání, tvarové znaky a další charakteristiky, které lze posuzovat i pomocí histologických barvení. Pojmenování vychází z ř. histos tkáň a ř. morfe tvar.. >> detail
Histoneurologie je medicínský obor na rozhraní histologie a neurologie, který se zaměřuje na mikroskopickou stavbu nervové tkáně a na to, jak jsou její části uspořádány v nervovém systému. Název vychází z ř. histos (tkáň) a neuron (nerv). V praxi popisuje například strukturu neuronů a gliových buněk, nervových vláken a tkáňové změny sledované v neuropatologii.. >> detail
Lékařský obor patologie, jehož název vychází z řeckých kořenů histos (tkáň) a pathos (nemoc). Zabývá se mikroskopickým hodnocením tkáňových vzorků, u nichž se předpokládá chorobná změna, typicky u materiálu získaného biopsií nebo při operaci, a slouží k upřesnění diagnózy podle vzhledu buněk a uspořádání tkáně.. >> detail
(z řeckých slov histos, tkáň, a logos, nauka) Tkáňová fyziologie, část fyziologie, která se soustředí na to, jak tkáně pracují a k čemu jejich činnost slouží v organismu. Popisuje funkční vlastnosti tkání na úrovni buněk, jejich reakce na podněty a to, jak se jejich aktivita promítá do fungování orgánů, přičemž často propojuje poznatky z histologie a buněčné biologie.. >> detail
Název je odvozen z řeckých kořenů histos (tkáň) a plassein (tvořit). Jde o rod dimorfních mikroskopických hub, které mohou být patogenní pro člověka. K nákaze obvykle dochází vdechnutím spor z půdy, často z prostředí znečištěného ptačím nebo netopýřím trusem, a vzniká histoplazmóza s převážně plicním průběhem, u oslabené imunity někdy i s rozsevem do dalších orgánů. Z klinického hlediska je nejdůležitější druh H. capsulatum, který dokáže přežívat a množit se uvnitř makrofágů.. >> detail
Histoplazmóza (název odkazuje na řecký kořen pro tkáň) je hluboká mykóza, která může přejít do systémového postižení vnitřních orgánů. Původce se typicky šíří v buňkách retikuloendoteliálního systému, zejména v makrofázích. Onemocnění způsobuje houba Histoplasma capsulatum, často po vdechnutí infekčních částic z kontaminovaného prostředí.. >> detail
