V biologii a medicíně jde o označení pro děj, při němž buňka zachytí a „zkonzumuje“ materiál, který do ní přišel zvenčí, tedy cizí částice, zbytky buněk nebo třeba mikroorganismy. Po pohlcení se takový obsah obvykle rozkládá v lysozomech, což je typické například pro buňky imunitního systému. Termín má původ v řečtině, kde phagein vyjadřuje pojídání.. >> detail
Pojem převzatý z řečtiny, kde heteros znamená odlišný. V oblasti poruch řeči a neurologie označuje nechtěné přeřeknutí, při kterém mluvčí zamění slovo nebo jeho část za jiné, často v souvislosti s oslabením jazykového zpracování, například u afázií nebo při únavě.. >> detail
V medicíně a patologii jde o jev, kdy se určitý typ tkáně vyskytne nebo vznikne na místě, kde se za normálních okolností nenachází, tedy mimo svou obvyklou anatomickou oblast. Zároveň může docházet k její přeměně, mění se mikroskopická stavba a s tím i schopnost tkáně plnit původní funkci. Často se popisuje jako vývojová odchylka vznikající už během embryogeneze a někdy může vzhledem napodobovat nádorovou lézi, proto se posuzuje histologicky.. >> detail
V lékařství, hlavně v chirurgii, označení pro transplantaci, při níž se tkáňový štěp přenáší mezi jedinci různých živočišných druhů. Jde o formu xenogenního přenosu, který bývá imunologicky problematický, a proto se uplatňuje spíše ve výzkumu nebo jen jako dočasné řešení.. >> detail
V cytogenetice označení pro heteroploidní stav, kdy má buňka nebo organismus jiný počet chromozomů, než je pro daný druh obvyklé, tedy neodpovídá standardní chromozomové sadě. Taková odchylka může vzniknout například chybami při dělení buněk, kdy se některé chromozomy ztratí nebo naopak přidají.. >> detail
Podřád polokřídlého hmyzu označovaný jako ploštice, tedy skupina druhů se sacím bodavým ústním ústrojím, mezi nimiž se vyskytují jak dravé, tak rostlinožravé formy.. >> detail
V psychologii jde o postoj, kdy člověk připisuje vinu a odpovědnost za potíže především lidem kolem sebe, příčiny hledá mimo vlastní podíl a při zátěži může jednat útočně vůči druhým. Uvádí se také jako extrapunitivita.. >> detail
Psychologický způsob reagování, při němž člověk nepřijímá odpovědnost za vlastní omyly nebo selhání a hledá příčinu hlavně v druhých lidech či v okolnostech. Typicky jde o vnější připisování viny, často provázené podrážděností nebo výpady směrem ven, zejména ve frustrujících situacích.. >> detail
soubor postojů a přesvědčení, podle nichž je za jediný běžný, přirozený a společensky přijímaný eroticko‑sexuální vztah považován vztah mezi mužem a ženou. >> detail
