Krátká japonská básnická forma, která se ustálila v období Edo jako samostatný žánr. Jde o tříveršovou miniaturu s pevně danou slabikovou strukturou, v součtu zhruba sedmnáct slabik, přičemž prostřední verš bývá nejdelší. Typické je zachycení prchavého okamžiku a práce s náznakem, často se objevuje i sezónní slovo kigo nebo výrazový předěl kireji. Tento typ básně je živý dodnes a rozšířil se i mimo Japonsko.. >> detail
Haka je tradiční maorský „postojový“ tanec a rituální výkon z Nového Zélandu, při němž skupina zpívá nebo skanduje a doprovází to razantními pohyby těla, dupáním, tleskáním či plácáním do stehen a výraznou mimikou, například vykulováním očí a vyplazováním jazyka. Nejde jen o „válečný tanec“: haka se používá k uvítání hostů, k oslavě úspěchu, k vyjádření smutku při pohřbech i k výzvě soupeři. Ve světě ji proslavili sportovci, hlavně novozélandští ragbisté All Blacks, kteří ji před zápasy předvádějí jako projev hrdosti, síly a jednoty. Existuje více druhů a konkrétní texty se liší podle kmene a příležitosti, často připomínají události a posilují sounáležitost komunity. V moderní době se haka učí i ve školách a souborech kapa haka a může mít vážný i slavnostní tón.. >> detail
