Označení užívané v parazitologii pro krevní prvoky, tedy protozoa parazitující v krvi a v krevním řečišti hostitele. Pojmenování vychází z řec. haima (krev) a zoon (živočich) a v odborných textech se může objevit i varianta hematozoon.. >> detail
Výraz odvozený z lat. haesitare popisuje váhání a zadrhávání v mluveném projevu, kdy se naruší plynulost řeči a mluvčí se opakovaně zasekne už na začátku slova, typicky na první slabice. V logopedii se tento jev řadí mezi poruchy plynulosti blízké koktavosti.;V rétorice jde o postup, kdy řečník záměrně naznačí krátké zaváhání nebo hledání správného výrazu, aby působil spontánněji, vyvolal dojem rozpaků nebo zvýraznil význam následujícího sdělení.. >> detail
Čestné označení v islámu pro věřícího, který má celý Korán naučený nazpaměť a umí jej správně recitovat, často po dlouhodobém studiu a ověření znalostí učitelem.. >> detail
(chem.) poměrně vzácný kovový chemický prvek se stříbrošedým, ocelově lesklým vzhledem, využívá se především v jaderné fyzice a technice, pojmenování je odvozeno od latinského názvu Hafnia pro Kodaň, chemická značka Hf. >> detail
Hafo je nespisovný a výrazně neformální výraz označující velké množství, tedy hodně, spoustu nebo přehršel něčeho. Používá se hlavně v běžné mluvě a ve slangově zabarvených větách, například ve spojeních jako hafo lidí, hafo práce nebo hafo času. Vedle vyjádření množství může fungovat i jako zesilující výraz pro vysokou míru, například ve smyslu velmi nebo strašně moc. Slovo působí hovorově, místy až lehce expresivně, a do formálních, úředních nebo odborných textů se obvykle nehodí. Je spojováno hlavně s moravským prostředím a s hantecem, jeho původ se dává do souvislosti se staršími nářečními podobami jako hafel, hafol nebo hafolec, odvozenými z německého nářečního slova souvisejícího s výrazem pro hrst. V dnešní češtině jde především o živé neformální označení velkého množství nebo vysoké míry.. >> detail
Součást židovské bohoslužby, při níž se v synagoze předčítá vybraný úsek z hebrejské Bible, obvykle z prorockých knih Tanachu, a navazuje na čtení Tóry, často ve zpěvném přednesu.. >> detail
Označení pro vypravěčskou složku židovské tradice, tedy příběhy a výkladová líčení předávaná ústně i písemně. V užším smyslu jde o narativní a didaktické pasáže v talmudu, které doplňují právní texty (halacha) a často mají podobu podobenství nebo mravních poučení.. >> detail
