Když člověk získá vyšší postavení, autoritu nebo veřejné uznání, zpravidla to ovlivní jeho jednání i způsob uvažování a může to znatelně proměnit jeho charakter. Zkušenost s mocí a prestiží často ukáže, jaké má skutečně mravy.. >> detail
Latinské rčení vyjadřuje, že získané pocty a uznání nebývají jen odměnou, ale často přinášejí i tíhu odpovědnosti, povinností a zvýšených očekávání okolí.. >> detail
Naděje. Naděje je cílený cit, který člověku otevírá budoucnost jako prostor, kde se mohou uskutečnit hodnoty, na nichž mu záleží a k nimž se upíná. V psychickém životě má zásadní roli: vůle k životu se posiluje představami o tom, co je v budoucnu možné. Je typickým znakem mladého věku. U některých lidí je naděje po celý život výrazná a silná, u jiných bývá její „tep“ trvale slabý. S nadějí úzce souvisí i zklamání – kdo doufá, může být zklamán. To, jak intenzivně člověka právě prožívané zklamání zasáhne, souvisí se silou jeho naděje. Člověk bez naděje má sklon k pesimistickému až nihilistickému pohledu na život. Pesimistické a nihilistické projevy obvykle ukazují na nespokojenost a vnitřní nepohodu, například v oblasti seberealizace, zdraví, psychosomatické výkonnosti nebo ve společenském a citovém životě.. >> detail
Hoplofobie (z řec. hóplon, zbraň, a phóbos, strach) označuje silný strach, úzkost nebo odpor vyvolaný přítomností zbraní, zejména střelných, či jejich představou. V užším psychologickém smyslu může jít o specifickou fobii, kdy kontakt se zbraní vede k panice, tělesným projevům a vyhýbavému chování, často po předchozí traumatické zkušenosti. Nejde o racionální obavu z násilí, ale o reakci zjevně nepřiměřenou situaci. Termín však vznikl spíše v polemickém prostředí, zpopularizoval jej americký instruktor Jeff Cooper, a často se užívá pejorativně pro údajně iracionální nepřátelství k držení zbraní nebo k jejich nositelům v debatách o regulaci zbraní. Není to oficiální diagnostická jednotka v klasifikacích typu ICD nebo DSM a v češtině se někdy objevuje i původní podoba hoplophobia.. >> detail
