V psychiatrii a klinické psychologii se poruchy emočního prožívání popisují jako změny v intenzitě, rozsahu a stabilitě emocí. Prožitek může být nápadně zesílený, naopak výrazně utlumený až zploštělý, někdy málo diferencovaný nebo celkově nezralý. Tyto odchylky se mohou vázat na vrozené dispozice, ale také na organické postižení centrální nervové soustavy, například po úrazu nebo u některých neurologických onemocnění. U disociální poruchy osobnosti bývá typická anetičnost, tedy oslabené mravní cítění a empatie, sklon využívat druhé, nerespektovat společenské normy a prožívat jen minimální výčitky, přičemž tresty a sankce mívají malý nápravný účinek. Histriónská porucha osobnosti se naopak pojí s emoční nezralostí a povrchním, rychle se měnícím afektem, s potřebou být viděn a opakovaně poutat pozornost okolí. Jedinec může působit přehnaně dramaticky, stylizovat se do svůdné role a v mezilidských vztazích častěji budovat dojem než hlubší porozumění druhým.. >> detail
související s rozvojem lidské společnosti do podoby organizované a kulturně vyspělé, přispívající k jejímu zcivilňování a často působící kultivačně, tedy vedoucí k větší míře pořádku, vzdělanosti a ohleduplnosti. >> detail
Umělecké a často i literární pojetí z éry rané moderny, které klade důraz na věcnost a střídmý, realistický pohled na svět. V centru stojí obdiv k moderní civilizaci, městu, průmyslu a technickému pokroku, tedy k motivům jako doprava, stroje nebo nová infrastruktura, které jsou chápány jako znak doby a zdroj nové estetiky.. >> detail
