V cytopatologii jde o degenerativní proces, při němž se v buněčném jádře postupně rozkládá a rozpouští chromatin, jádro bledne a děj obvykle vyústí v zánik celé buňky. Název pochází z řečtiny, kde chroma znamená barvu a lysis rozpuštění.. >> detail
Označení, zejména v mikroskopii a histologii, pro struktury nebo buňky, které mají malou přitažlivost k barvicím látkám a barvivo tak spíše „odpuzují“, proto se při barvení zabarví jen slabě nebo téměř vůbec. Původ výrazu vychází z řeckých kořenů souvisejících s barvou a obavou či strachem.. >> detail
V medicíně označuje poruchu zrakového vnímání, při níž se barvy předmětů zdají nepřiměřeně výrazné nebo „přesaturované“ ve srovnání s reálným vzhledem. Pojem je odvozen z řečtiny z kořene pro barvu a pro vidění a může se objevovat například u některých onemocnění oka či zrakových drah, případně přechodně při migréně nebo po působení některých léčiv.. >> detail
Vzácná kožní porucha, při níž se při pocení uvolňuje pot zbarvený pigmenty, takže může mít netypickou barvu, často v souvislosti s apokrinními potními žlázami. Označení vychází z řeckého chroma, tedy barva.. >> detail
Chróm je chemický prvek z periodické soustavy, patří mezi přechodné kovy a používá se značka Cr. Má protonové číslo 24 a v praxi je ceněn hlavně pro schopnost zvyšovat odolnost slitin proti korozi, například u nerezových ocelí. V odborné latině se označení Chromium oxydatum vztahuje k oxidu chromitému, zeleně zbarvené sloučenině využívané mimo jiné jako pigment.. >> detail
Slovotvorný prvek užívaný jako první část složených výrazů, který označuje souvislost s chemickým prvkem chrom nebo s jeho sloučeninami, tedy význam ve smyslu chromový, často v terminologii chemie a materiálových oborů.. >> detail
