Latinský výraz pro proces nebo výsledek spojování, kdy se oddělené části propojí a vytvoří těsnější celek či svazek. Původ se vykládá ze slovesa coniungere, tedy dát dohromady, připojit nebo svázat.;V lingvistice označuje spojku, tedy prostředek, kterým se v řeči propojují věty nebo jejich členy a vyjadřuje se tím vztah mezi nimi, například přidání či volba.;Ve formální logice a v matematice se tím rozumí konjunkce, logická spojka ve významu „a“, která skládá dva výroky tak, že celek platí pouze tehdy, když platí oba.;V astronomii jde o konjunkci nebeských těles, tedy situaci, kdy se při pohledu ze Země promítnou na obloze velmi blízko k sobě a mohou působit téměř jako jeden útvar.. >> detail
Latinské označení odvozené z con nebo cum ve smyslu spolu a ze sanguis krev, doslova tedy společná krev. Vyjadřuje pokrevní příbuznost, vztah osob se společnými předky, a v genealogii či právu může sloužit i k popisu míry takového příbuzenství.. >> detail
Latinský výraz odvozený od slovesa conscire, ve smyslu uvědomovat si, označuje vědomí něčeho a vnitřní povědomost či znalost o určité věci.;V etickém a filosofickém užití může jít také o svědomí, tedy vnitřní instanci, která člověku umožňuje hodnotit vlastní skutky a vnímat osobní odpovědnost.. >> detail
V oblasti morálky znamená svědomí, tedy vnitřní schopnost posoudit vlastní jednání, rozlišovat mezi správným a špatným a nést za své činy osobní odpovědnost, často i s následným pocitem viny.;Ve filozofii a psychologii se tím míní vědomí a uvědomování, živé vnitřní prožívání a sebereflexe, případně i vědění o určité skutečnosti, původně chápané jako con a scientia, tedy jakési společné či spolu sdílené vědění.. >> detail
