V lékařství označení pro kardiografii, tedy postup, při němž se činnost srdce převádí do grafického záznamu, nejčastěji jako křivka zachycující jeho stahy a pohyby. Název je odvozen z řec. kardia, srdce, a výsledkem bývá kardiogram. Pojem se obvykle vztahuje hlavně k záznamu mechanických projevů srdeční práce, na rozdíl od elektrokardiografie zaměřené na elektrickou aktivitu.. >> detail
Kardiolipin je fosfolipid, který byl původně získán ze srdeční tkáně skotu. V sérologii se používá jako antigen v tzv. netreponemových reakcích pro průkaz syfilis, protože na něj reagují protilátky přítomné v krvi nemocných. Z biochemického hlediska jde o typický lipid membrán, zejména mitochondrií, a právě jeho schopnost vázat určité autoprotilátky se využívá i v laboratorní diagnostice.. >> detail
Kardiologie, lékařská disciplína zaměřená na srdce a jeho onemocnění. Zabývá se popisem a porozuměním činnosti srdce, vyšetřováním, léčbou a také prevencí potíží, jako jsou například poruchy srdečního rytmu nebo srdeční selhávání. Název vychází z řeckého základu označujícího srdce.. >> detail
Kardiomyopatie, onemocnění srdečního svalu, při němž dochází k poruše jeho funkce nebo stavby, takže srdce hůře pumpuje krev a častěji se objevují poruchy srdečního rytmu. Pojem je odvozen z řec. kardia a pathos. Příčina může být dědičná i získaná, například po působení škodlivých látek nebo při autoimunitně zprostředkovaném poškození.. >> detail
Lékařské označení pro palpitace, tedy subjektivně vnímané bušení či chvění srdce, kdy jsou srdeční údery pociťovány jako nezvykle silné, rychlé nebo nepravidelné, někdy až nepříjemné. Objevuje se například při psychickém napětí, po stimulačních látkách nebo při poruchách srdečního rytmu a jde spíše o příznak než o samostatnou diagnózu.. >> detail
Souhrnné označení pro chorobné stavy postihující srdce, například srdeční sval či chlopně, které narušují jeho správnou funkci a mohou omezit schopnost pumpovat krev.. >> detail
V medicíně se tímto přídavným označením popisují jevy, útvary nebo procesy, které se vztahují současně k srdci a k jeho obalu, osrdečníku, tedy k pericardium. Původ názvu vychází z řec. kardia a z pericardium a používá se například v anatomickém či klinickém popisu oblastí a změn na rozhraní srdce a perikardu.. >> detail
V medicíně a psychologii označení pro úzkostnou fobii, kdy člověk prožívá chorobně silný a často neodbytný strach z onemocnění srdce nebo z toho, že u něj dojde k srdečnímu selhání, někdy i navzdory vyšetřením bez závažného nálezu.. >> detail
Lékařský termín pro zástavu srdeční činnosti, tedy stav, kdy srdce přestává účinně pracovat a neudržuje oběh. V praxi se slovo používá také pro řízené, dočasné uvedení srdce do klidu při kardiochirurgii, aby bylo možné bezpečně provést výkon a současně chránit myokard, například podáním kardioplegického roztoku. Název vychází z řečtiny, kde kardia znamená srdce.. >> detail
Lékařský anatomický termín pro něco, co má vztah současně k srdci a k pohrudnici. Vychází z řeckého základu kardia a používá se například při popisu poměrů v mediastinu nebo při onemocněních, kde se uplatňují změny či srůsty na rozhraní pleury a struktur obklopujících srdce.. >> detail
