Gynekologický termín pro optické vyšetření pochvy a děložního hrdla prováděné kolposkopem, tedy přístrojem, který umožňuje sliznici prohlížet ve zvětšení a lépe rozlišit podezřelé změny. Pojmenování vychází z řeckých výrazů kolpos (pochva) a skopein (pozorovat).. >> detail
Podstatné jméno rodu mužského, výraz odvozený z řec. kolpos (pochva) a skopein (pozorovat). Označuje kolposkop, tedy optické zařízení se světelným zdrojem a zvětšením určené k podrobnému gynekologickému vyšetření dolní části ženského pohlavního ústrojí, zejména oblasti děložního hrdla, a často slouží i k cílenému odběru vzorku tkáně.. >> detail
V gynekologii jde o stav, kdy je poševní kanál nezvykle zúžený, což může být vrozené nebo vzniknout následkem jizevnatění po zánětech, úrazu či léčebných zákrocích. Termín vychází z řeckých kořenů kolpos a stenos a zúžení může zhoršovat pohlavní styk i provedení vyšetření.. >> detail
Chirurgický výkon v gynekologii, při němž se nařízne stěna pochvy, často proto, aby vznikl přístup k orgánům malé pánve nebo aby se umožnil odtok sekretu. Označení vychází z řec. kolpos (pochva) a řec. tome (řez).. >> detail
Latinský výraz pro malý sloup, tedy štíhlý svislý prvek, který může fungovat jako opora nebo dekorativní nosný detail.;V anatomii označení pro úzký svislý pruh tkáně, který odděluje obě nosní dírky a tvaruje spodní část nosu.;V zoologii, zejména při popisu ulit plžů, jde o vnitřní osový „pilíř“ ulity, kolem něhož se stáčejí závity.;V botanice se tím může myslet střední osa či sterilní podpůrný sloupek uvnitř některých tobolek nebo výtrusnic.. >> detail
Obratlový sloup, tedy soustava obratlů a meziobratlových plotének tvořící hlavní osu trupu, která nese tělo, umožňuje pohyb a zároveň chrání míchu.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z lat. columna. Vyjadřuje, že něco má charakter sloupu nebo je uspořádané do sloupců, tedy působí sloupcově či sloupovitě.;V biologii a medicíně se výraz užívá v odborných názvech pro struktury tvořené podlouhlými „sloupcovými“ buňkami, například u cylindrického epitelu na některých sliznicích.. >> detail
V medicíně jde o kóma, tedy dlouhodobější stav hluboké poruchy vědomí, kdy je nemocný neprobuditelný a nemá smysluplné reakce na zevní podněty. Pojem vychází z řeckého koma ve významu hluboký spánek. V odborném názvosloví se někdy upřesňuje vyvolávající příčina, například Coma apoplecticum u bezvědomí spojeného s cévní mozkovou příhodou nebo Coma diabeticum při těžké metabolické rozvratu u diabetu s výraznou hyperglykemií. Podobný obraz může vznikat také po úrazech hlavy, při otravách či při selhávání orgánů a obvykle vyžaduje intenzivní sledování a podporu základních životních funkcí.. >> detail
