Chirurgický výkon, při němž se stěna močového měchýře nařízne a otevře, aby se lékař dostal do jeho dutiny, například k odstranění překážky nebo k zavedení odtoku moči.. >> detail
Výraz je odvozen z řeckého kytos (buňka) a gen (původ, zrození). Označuje genetickou disciplínu zaměřenou na chromozomy, tedy na jejich počet, tvar a uspořádání v buňce, a na to, jak tyto znaky souvisejí s předáváním dědičné informace. V praxi se využívá i k odhalování chromozomálních změn, například při vyšetření karyotypu.. >> detail
Cytohistogeneze je biologický termín pro proces, při němž se buňka v průběhu vývoje postupně utváří a dozrává její vnitřní uspořádání, včetně diferenciace základních buněčných struktur a jejich funkční organizace.. >> detail
Skupina enzymů, které se v organismu významně podílejí na zneškodňování cizorodých látek (např. jedů a léků) a také na přeměnách některých vlastních látek, například hormonů. Vyskytují se v mnoha tkáních, ve velkém množství hlavně v jaterních buňkách (hepatocytech). Působí zejména na látky špatně rozpustné ve vodě, ty se po vstupu do těla vážou na lipidy (buněčné membrány, zásobní tuk apod.) a bez další úpravy se jen obtížně vylučují. Enzymy zvyšují jejich rozpustnost například hydroxylací, na vzniklou skupinu se pak může navázat další ve vodě dobře rozpustná složka, typicky glukuronová kyselina (konjugace). Tím se výrazně usnadní odstranění látky z organismu (eliminace), nejčastěji žlučí. Existuje více typů těchto enzymů a každý obvykle působí na určitou skupinu látek. Původ názvu souvisí s tím, že jde o pigment s absorpčním maximem při vlnové délce 450 nm.. >> detail
Signální látky bílkovinné povahy (peptidy a glykopeptidy) vytvářené buňkami, které zajišťují jejich vzájemnou komunikaci a předávání informací. Uplatňují se například v imunitním systému a při řízení buněčného růstu, dělení a aktivace. Některé působí i na jiné orgány a mohou se podílet na celkových projevech infekce, jako je horečka či nechutenství. Jejich podávání nebo naopak blokování jejich tvorby či účinku se využívá ve výzkumu, diagnostice a někdy i v léčbě řady onemocnění (srov. anticytokiny). Patří sem např. interferony, interleukiny, transfer faktor a růstové faktory. Etymologie: cyto- (buňka) + řec. kineó (pohybovat/uvádět do pohybu).. >> detail
