Kognitivní kapitulace je metaforický, zatím ne plně ustálený termín pro stav, kdy člověk nebo instituce rezignuje na vlastní posuzování a přijme cizí rámec myšlení jako samozřejmý; ve starším sociologicko-náboženském užití, spojeném s Peterem L. Bergerem, označuje přijetí tvrzení, že sekulární modernita se k transcendenci oprávněně staví odmítavě; v novějším diskurzu o AI se tím překládá anglické cognitive surrender, tedy tendence nekriticky přebírat odpovědi chatbota nebo jiného systému s minimální kontrolou, i když mohou být chybné. V obou významech jde o ústup vlastního úsudku ve prospěch vnější autority, tlaku prostředí nebo zdánlivě přesvědčivého systému.. >> detail
Osobní, hypoteticky předpokládaná vnitřní představa o tom, jak je uspořádán okolní svět, vzniká propojením a integrací vnějších vjemů. Jde o mentální obraz prostředí, který umožňuje orientaci a napomáhá při přesunu z výchozího místa k určenému cíli.. >> detail
schopnost pružně měnit směr i úroveň myšlení, tedy přecházet mezi různými oblastmi (horizontálně) i úrovněmi zpracování informací (vertikálně) v poznávací činnosti, opak kognitivní rigidity. >> detail
Dočasné mentální naladění, které člověka v konkrétní chvíli směruje k tomu, aby si podnětů všímal, uvažoval o nich a vykládal je přednostně určitým předem nastaveným způsobem. Vzniká například vlivem očekávání, předchozí zkušenosti nebo zadaného úkolu a může zrychlit zpracování informací, ale také vést ke zkreslenému úsudku.. >> detail
Souhrn vnitřních duševních dějů, díky nimž člověk získává informace z okolí i ze sebe, následně je vyhodnocuje, propojuje s dřívější zkušeností a používá při jednání. Patří sem jak vědomé, racionální úvahy, tak automatické či intuitivní postupy, které mohou probíhat i bez uvědomění. Typicky sem řadíme smyslové vnímání, zaměření pozornosti, učení a vybavování z paměti, vytváření mentálních představ, usuzování a rozhodování. Tyto mechanismy stojí v pozadí porozumění situacím, řešení problémů i adaptace na změny.;V kognitivní vědě a v umělé inteligenci se tím označují funkce, které v systému zajišťují zpracování vstupních dat a tvorbu vnitřních reprezentací, na jejichž základě pak systém volí další kroky. Může jít například o rozpoznávání vzorů, vyvozování závěrů z dostupných informací, práci s krátkodobým a dlouhodobým ukládáním znalostí nebo o mechanismy, které směrují výpočetní pozornost k podstatným podnětům.. >> detail
U schizofrenie se tím myslí poruchy poznávacích funkcí, které se projevují neorganizovaným až chaotickým tokem myšlenek. Člověk má potíže s logickým, přímočarým uvažováním, snadno ho vyruší i drobné podněty a nedaří se mu udržet soustředění na úkol nebo rozhovor. Často se k tomu přidává oslabení pracovní paměti, pomalejší zpracování informací a horší plánování.. >> detail
