Ve starořečtině slovo označovalo především čin rozlišování a následné rozhodnutí, typicky v rámci soudního jednání jako vyřčení verdiktu. Právě z tohoto řeckého kořene později vzniklo i dnešní „krize“, tedy situace, kdy se věci lámou a je nutné zvolit další postup.. >> detail
proces, při němž se křesťanská víra a s ní spojené církevní a kulturní zvyklosti postupně rozšiřují mezi obyvatelstvo a nahrazují či proměňují dřívější náboženské tradice, christianizace. >> detail
Ve filozofii jde o přístup, který nechce přijímat obecně tradované „pravdy“ jako samozřejmé dogma, ale trvá na jejich kritickém prověření, zkoumá jejich zdůvodnění a hranice lidského poznání, často ve spojení s kantovskou tradicí.;V běžném užití označuje tendenci posuzovat druhé i situace přísně, hledat chyby a často je nahlas vytýkat.. >> detail
Postoj založený na pochybování a ověřování tvrzení, která jsou předkládána jako samozřejmé či nedotknutelné, spojený s tendencí vyjadřovat výhrady a hodnotit jednání nebo názory druhých kriticky. V širším smyslu může znamenat i intelektuální návyk zkoumat argumenty, hledat slabiny v odůvodnění a nespokojit se s pouhou autoritou.. >> detail
směr v dnešní psychologii, často spojovaný s postmoderním myšlením, který zpochybňuje zavedené předpoklady a postupy tzv. hlavního proudu a usiluje o jejich proměnu směrem k větší reflexi společenského kontextu, vztahů moci a dopadů psychologických teorií a praxe na lidi. >> detail
Schopnost a zároveň postup, při němž člověk řeší otázky a problémy tak, že systematicky uvažuje, prověřuje předpoklady a váží, nakolik jsou nabízená vysvětlení podložená argumenty a dostupnými informacemi, včetně rozpoznání chyb v úsudku a možných zkreslení.. >> detail