metoda funkční (fenotypové) typizace/rozlišení bakteriálních kmenů podle toho, zda vykazují citlivost, nebo naopak rezistenci vůči kolicinům. >> detail
(lat.) koliciny jsou úzce cílené látky s antibiotickým účinkem, patří mezi bakteriociny vytvářené některými kmeny Escherichia coli a pomáhají jim potlačovat nebo usmrcovat blízce příbuzné bakterie.. >> detail
Plemeno pasteveckého psa ze Skotska, které se historicky uplatňovalo při shánění a hlídání ovcí i jiných hospodářských zvířat a bývá ceněné pro inteligenci a ochotu spolupracovat.. >> detail
Ozdobný šperk nošený na krku, typicky řetízek nebo souprava článků či perel, která může být zhotovena z drahých kovů, kamínků nebo jiných materiálů. V běžné mluvě se někdy používá i nespisovná podoba golié.. >> detail
Děj, při kterém se původně pevná látka postupně rozměkčuje a mění se v tekutinu nebo řídkou kaši, případně se v okolním prostředí rozpouští a přichází o svou původní strukturu.;V biologii a medicíně označení pro zánik tkáně spojený s jejím enzymatickým rozkladem a zkapalněním, často pozorovaný u hnisavých procesů nebo při některých poškozeních nervové tkáně. Pojem vychází z lat. colliquatio.. >> detail
Kolimace je proces usměrnění rozbíhavých paprsků světla, částic nebo jiného záření tak, aby tvořily co nejrovnoběžnější svazek, případně aby měl svazek přesně vymezený průřez a směr, typicky pomocí čočky nebo zrcadla se zdrojem nebo obrazem v ohnisku a s clonou. Takto vzniklé „kolimované“ záření se chová jako by přicházelo z velké vzdálenosti, což je užitečné při kalibraci a testování optiky pomocí kolimátoru; kolimace také znamená seřízení optické soustavy tak, aby její prvky sdílely správnou optickou osu a dávaly maximálně ostrý obraz, například u Newtonova dalekohledu při nastavování sekundárního a primárního zrcadla. V radiologii a radioterapii se kolimací označuje i ohraničení svazku rentgenového nebo gama záření clonami, aby se zlepšilo zobrazení a omezilo ozáření okolí.. >> detail