Klkání je opakované stereotypní chování koně, při němž zvíře nasává nebo polyká vzduch a vydává přitom charakteristický hrdelní zvuk. Nejčastěji se kůň při klkání zachytí řezáky za pevnou oporu, například hranu žlabu, dveře boxu nebo hrazení, napne krční svaly a prudce vtáhne vzduch; existuje však i klkání bez opory. Starší slovníky tento jev označovaly také jako krkání koní. V běžné mluvě bývá klkání nazýváno zlozvykem, přesnější je však chápat je jako poruchu či stereotypii chování. Jeho vznik se spojuje zejména se stresem, frustrací, nudou, nevhodným ustájením, omezeným pohybem nebo nedostatečnou možností přirozeného příjmu objemného krmiva. Klkání může vést k nadměrnému opotřebení řezáků a bývá spojováno také s rizikem některých trávicích potíží, například nadýmání či kolik, ačkoli přesné souvislosti nejsou ve všech případech jednoduché.. >> detail
"1. rozmnožování nepohlavní cestou z jednoho jedince; 2. genetické zásahy (nikoli pohlavní) k získání jedince s alespoň jednou požadovanou vlastností, která je původnímu organizmu cizí"
. >> detail