vnitřní potřeba člověka uspořádávat realitu tak, aby dávala smysl, tedy třídit zkušenosti, hledat souvislosti a vytvářet ucelené vysvětlení pomocí vnímání, myšlení a nabytých poznatků, což zároveň pomáhá zmenšovat nejistotu a zvyšovat předvídatelnost světa. >> detail
Kognitivní kapitulace je metaforický, zatím ne plně ustálený termín pro stav, kdy člověk nebo instituce rezignuje na vlastní posuzování a přijme cizí rámec myšlení jako samozřejmý; ve starším sociologicko-náboženském užití, spojeném s Peterem L. Bergerem, označuje přijetí tvrzení, že sekulární modernita se k transcendenci oprávněně staví odmítavě; v novějším diskurzu o AI se tím překládá anglické cognitive surrender, tedy tendence nekriticky přebírat odpovědi chatbota nebo jiného systému s minimální kontrolou, i když mohou být chybné. V obou významech jde o ústup vlastního úsudku ve prospěch vnější autority, tlaku prostředí nebo zdánlivě přesvědčivého systému.. >> detail
míra toho, jak jemně a mnohostranně člověk dokáže při poznávání rozlišovat podněty a významy, vytvářet bohatší mentální kategorie a pracovat s více hledisky, místo aby se opíral jen o jednoduché, jednoznačné dělení. >> detail
Osobní, hypoteticky předpokládaná vnitřní představa o tom, jak je uspořádán okolní svět, vzniká propojením a integrací vnějších vjemů. Jde o mentální obraz prostředí, který umožňuje orientaci a napomáhá při přesunu z výchozího místa k určenému cíli.. >> detail
schopnost pružně měnit směr i úroveň myšlení, tedy přecházet mezi různými oblastmi (horizontálně) i úrovněmi zpracování informací (vertikálně) v poznávací činnosti, opak kognitivní rigidity. >> detail