Kolimace je proces usměrnění rozbíhavých paprsků světla, částic nebo jiného záření tak, aby tvořily co nejrovnoběžnější svazek, případně aby měl svazek přesně vymezený průřez a směr, typicky pomocí čočky nebo zrcadla se zdrojem nebo obrazem v ohnisku a s clonou. Takto vzniklé „kolimované“ záření se chová jako by přicházelo z velké vzdálenosti, což je užitečné při kalibraci a testování optiky pomocí kolimátoru; kolimace také znamená seřízení optické soustavy tak, aby její prvky sdílely správnou optickou osu a dávaly maximálně ostrý obraz, například u Newtonova dalekohledu při nastavování sekundárního a primárního zrcadla. V radiologii a radioterapii se kolimací označuje i ohraničení svazku rentgenového nebo gama záření clonami, aby se zlepšilo zobrazení a omezilo ozáření okolí.. >> detail
Kolimační je přídavné jméno vztahující se ke kolimaci, tedy k usměrnění rozbíhavého záření do co nejrovnoběžnějšího svazku, případně k seřízení optické soustavy tak, aby její prvky byly správně vyrovnány na společné optické ose. V optice se proto mluví o kolimační čočce, kolimačním systému nebo kolimátoru, které „narovnávají“ paprsky a vytvářejí svazek s minimální divergencí (prakticky jako by vycházel z velké vzdálenosti). V astronomii se používají kolimační šrouby a kolimační pomůcky k doladění zrcadel či objektivu dalekohledu, protože i malé rozosnění zhorší kresbu a kontrast. V radiologii a dalších oborech se kolimační prvky uplatňují i k ohraničení svazku záření a omezení nežádoucího ozáření okolí.. >> detail
vektor, který leží na jedné a téže přímce s jiným vektorem, mají společný nosič, takže jeden je skalárním násobkem druhého (mohou mít stejný i opačný směr).. >> detail