Kongruence znamená „shodu“ nebo „shodnost“ – v obecném smyslu popisuje stav, když se prvky, hodnoty či projevy vzájemně sladí. V matematice označuje relaci ekvivalence, která je slučitelná s danými operacemi (např. zbytkové třídy modulo n). V lingvistice či gramatice je kongruence (shoda) vztah mezi řídícím a závislým členem ve mluvnických kategoriích (pád, číslo, rod). V psychologii je kongruence stav, kdy chování jedince je v souladu s jeho vnitřním sebepojetím — tento pojem rozvíjel Carl Rogers.. >> detail
z latiny (congruentia = shoda). Shodný, souběžný, využití například v geometrii - kongruentní trojúhelníky (stejně dlouhé strany a k nim příslušící úhly); medicína - kongruence kloubních ploch (souběžnost kloubní jamky a hlavice, může být narušena úrazem). >> detail
Osobnost, která působí věrohodně a přirozeně, protože její vnitřní prožívání, to, co říká, i to, jak se chová, se navzájem shodují. Umí se otevřeně vyjádřit bez přetvářky a její hodnoty jsou vidět v jednání, takže mezi slovy a činy nevzniká rozpor. V humanistické psychologii se tato shoda označuje jako kongruence.. >> detail
Knižní, dnes již spíše zastaralé označení (řeckého původu) pro tvrdou, zpravidla vápenitou schránku měkkýšů – tedy skořepinu typu mušle nebo ulity, v odborném prostředí se tento pojem volně pojí i s konchologií, která takové schránky studuje.. >> detail