Kongruence znamená „shodu“ nebo „shodnost“ – v obecném smyslu popisuje stav, když se prvky, hodnoty či projevy vzájemně sladí. V matematice označuje relaci ekvivalence, která je slučitelná s danými operacemi (např. zbytkové třídy modulo n). V lingvistice či gramatice je kongruence (shoda) vztah mezi řídícím a závislým členem ve mluvnických kategoriích (pád, číslo, rod). V psychologii je kongruence stav, kdy chování jedince je v souladu s jeho vnitřním sebepojetím — tento pojem rozvíjel Carl Rogers.. >> detail
z latiny (congruentia = shoda). Shodný, souběžný, využití například v geometrii - kongruentní trojúhelníky (stejně dlouhé strany a k nim příslušící úhly); medicína - kongruence kloubních ploch (souběžnost kloubní jamky a hlavice, může být narušena úrazem). >> detail
Způsob komunikace, při němž jsou obsah řeči a projevy těla v souladu, tedy slova odpovídají tónu hlasu, mimice a gestům a obvykle i tomu, jak člověk následně jedná. Díky této vnitřní shodě působí sdělení věrohodněji a druhá strana ho snáze čte, protože jednotlivé signály si neodporují.. >> detail
V psychologii a teorii komunikace jde o reakci, při níž to, co člověk vyjadřuje slovy, odpovídá jeho neverbálním projevům, například tónu hlasu, mimice nebo držení těla. Díky této shodě působí sdělení jednotně a důvěryhodně, v souvislosti se uvádí také kongruentní komunikace.. >> detail
Osobnost, která působí věrohodně a přirozeně, protože její vnitřní prožívání, to, co říká, i to, jak se chová, se navzájem shodují. Umí se otevřeně vyjádřit bez přetvářky a její hodnoty jsou vidět v jednání, takže mezi slovy a činy nevzniká rozpor. V humanistické psychologii se tato shoda označuje jako kongruence.. >> detail
Sdělení je kongruentní tehdy, když obsah slov ladí s tím, co dává najevo tělo a způsob projevu. Mimika, gesta, tón hlasu i postoj se navzájem podporují, nepůsobí rozporně a díky tomu komunikace bývá srozumitelnější a věrohodnější, což se často zmiňuje i v psychologii a terapii.. >> detail
