Bývá označován za „německého Pestalozziho“. Výrazně se zasloužil o prosazení jednotné elementární školy, o systematické vzdělávání učitelů a o posílení jejich profesní autority i sebevědomí. Jeho heslo znělo: „Být člověkem znamená být bojovníkem.“ Své pedagogické názory vždy opíral o praktickou realitu. Za cíl výchovy považoval autoaktivitu a samočinnost (Selbstätigkeit) ve službě pravdy, krásy a dobra, výchovu chápal jako příležitost a podnět k sebevýchově. Věřil v přirozeně stupňovitý vývoj dítěte a za základní zásadu výchovy pokládal soulad s přírodou. K jeho vyučovacím pravidlům patří: učit ve shodě s přírodou, vycházet ze stanoviska žáka a postupně jej vést dál, učit názorně, postupovat od lehčího k těžšímu, vyučovat elementárně, sledovat formální cíl (případně zároveň i materiální), respektovat individualitu žáků. Je považován za jednoho z předchůdců sociální pedagogiky.. >> detail
