Lékařský pojem pro poruchu polykání, tedy situaci, kdy člověk nedokáže snadno a bezpečně posunout sousto nebo tekutinu z úst dál do jícnu. Může se projevovat pocitem, že jídlo uvázlo, kašlem či zhoršením hlasu po polknutí a vede i ke zvýšenému riziku vdechnutí potravy. Termín je odvozen z řec. dys- vyjadřujícího poruchu. Spastická forma znamená obtížné polykání vyvolané křečovitým stahem svalů, které se na polykání podílejí.. >> detail
Lékařský termín pro dysfázii, tedy narušení jazykových schopností a řečového projevu. Pojem vychází z řeckého dys- ve významu porucha a phasis jako řeč. Obvykle jde o mírnější variantu afázie, například po neurologickém postižení, kdy může být vyjadřování nepřesné, hůře srozumitelné až žvatlavé.. >> detail
slabě rozvinutá schopnost samostatně kreslit, obkreslovat i rýsovat, nešikovné držení a vedení tužky, pastelky či pera, potíže s porozuměním perspektivě a celková neobratnost v jemné motorice. >> detail
V medicíně jde o vývojovou poruchu, při níž se tkáň nebo orgán v průběhu růstu vytváří neobvyklým způsobem, má změněnou stavbu a někdy i zhoršenou funkci. Pojem je odvozen z řec. dys- a slovesa plassein. V histopatologii se tímto označením popisují také změny epitelu s poruchou zrání a buněčnými atypiemi, které mohou představovat předstupeň závažnějších onemocnění. U kostní formy se normální kostní dřeň místy nahrazuje vazivem a současně vzniká nepravidelně uspořádaná nezralá kost, což se může projevit deformitami, bolestí a vyšší náchylností ke zlomeninám.. >> detail
Jedinec, u něhož se tělesná konstituce nedá jasně zařadit do běžných somatických typů. Jde o smíšený, přechodový somatotyp s disharmonickou až nepravidelnou stavbou těla, často s nápadnými disproporcemi jednotlivých částí.. >> detail
V medicíně jde o poruchu vývoje tkání či orgánů, při níž je jejich stavba vytvořena nenormálně a může být narušena i jejich funkce. Často se tím popisuje neobvyklé uspořádání buněk, které může být vrozené nebo vzniknout během života a někdy souvisí i se zvýšeným rizikem dalších patologických změn.. >> detail
V neurologii jde o mírnější variantu apraxie, při níž je základní hybnost, svalová síla i rozsah pohybů v zásadě zachován, ale narušené je plánování a provedení záměrných složitějších pohybových sekvencí. Člověk pak obtížněji skládá a automatizuje naučené pohybové vzorce, což se může projevit neobratností při činnostech vyžadujících koordinaci a často se popisuje i v rámci vývojových poruch motoriky u dětí.. >> detail
Porucha koordinace pohybů mluvidel při tvorbě hlásek, která se projevuje obtížnou či chybnou výslovností, přestože porozumění významu slov zůstává normální.. >> detail
