Lékařský termín pro porušenou motilitu, tedy zhoršenou nebo nekoordinovanou schopnost orgánu či tkáně vykonávat pohyby, často ve smyslu funkce hladké svaloviny například v trávicím traktu. Původ slova vychází z dys- ve významu poruchy a z lat. movere, tedy pohybovat.. >> detail
Soubor projevů, při němž se objevuje malý zájem a slabá motivace vyvíjet úsilí k přiměřenému výkonu v určité činnosti. Typický je pokles výkonnosti, sklon odsouvat povinnosti a úkoly na později (prokrastinace) a také potíže až poruchy v soustředění pozornosti i v paměti, srov. amotivační syndrom.. >> detail
Neurologicky či psychiatricky podmíněná porucha hudebního vnímání a hudebních schopností, při níž je člověk výrazně omezený v rozpoznávání melodie, rytmu nebo výšky tónů, případně o tyto dovednosti zcela přijde. V praxi se může projevit i neschopností správně zazpívat nebo sledovat hudební strukturu, jde o stav blízký amuzii.. >> detail
V lékařství a hlasové terapii jde o dysodii, tedy poruchu zpěvného hlasu. Projevuje se sníženou kontrolou nad intonací, rozsahem či zabarvením při zpěvu a může souviset například s přetížením hlasivek nebo onemocněním hrtanu.. >> detail
Odborný přídomek z oblasti medicíny a biologie pro jevy podmíněné narušenou ontogenezí, tedy pro vznik a projevy chybných vývojových procesů, které se mohou odrazit například ve vrozených odchylkách či malformacích. Původ slova se obvykle vykládá z řeckých základů dys- ve smyslu porucha a genesis jako vývoj.. >> detail
