Menší a spíše přechodná odchylka v chování nebo v emočním prožívání, která může být nápadná či obtěžující, ale nesplňuje diagnostická kritéria pro poruchu psychiky ani pro patologickou poruchu chování. Patří do širšího pásma normy, bývá málo závažná a má sklon se upravovat nebo odeznít, často i po jednoduché podpoře, zklidnění zátěže či úpravě prostředí.. >> detail
mírně oslabená schopnost uspořádat myšlenky a slova do smysluplných větných celků, občasné potíže se správným slovosledem a drobné nedostatky ve stavbě vět. >> detail
Porucha nastavení hlasitosti při mluvení – projevuje se buď nezvykle zvýšenou a rušivě silnou hlasovou intenzitou (hyperfonie), nebo naopak dlouhodobě sníženou, sotva slyšitelnou hlasitostí (hypofonie). Často jde o příznak poruch řízení řeči, například u některých neurologických onemocnění.. >> detail
Jedná se o mírně vyjádřené, často jen dílčí obtíže v učení a zvládání dovedností, které se opírají spíše o zrak, prostorové vnímání a motoriku než o řeč. Typicky jde o nenápadné až částečné potíže v oblasti pohybové koordinace (nemotornost, neobratnost), jemné motoriky a grafomotoriky, někdy až s projevy dysgrafie. Mohou se objevovat také nesnáze při obsluze různých zařízení a techniky nebo při řízení vozidel. Časté je oslabení vizuální paměti, horší odhad a zpracování prostorových vztahů, obtíže ve vizuálně‑prostorové orientaci, organizaci a plánování činností v prostoru, někdy se přidávají i lehčí problémy v matematice. V sociální oblasti mohou být přítomny drobné obtíže v neverbálních složkách komunikace a interakce (např. čtení gest, mimiky či práce s očním kontaktem). Současně však tito lidé – děti i dospělí – mívají naopak výrazně silnou stránku v řečových schopnostech: velmi dobře se slovně vyjadřují, bývají výřeční, mají dobrou až výbornou verbální paměť a často se vyznačují pracovitostí, cílevědomostí, vytrvalostí a perzistencí.. >> detail
Obtíž, při níž člověk nedokáže přiměřeně regulovat, kolik toho v běžné komunikaci namluví. V některých situacích se projevuje výraznou upovídaností, jindy naopak velmi malou mluvní aktivitou, takže množství řeči neodpovídá tomu, co se v daném prostředí obvykle očekává. Tento jev se může objevovat u různých komunikačních či psychických potíží a posuzuje se podle toho, jak se mění napříč kontexty a interakcemi s lidmi kolem.. >> detail
Projevuje se dětinskostí (infantilismus, parvuloismus): člověk se chová jako mladší dítě, je věku neúměrně hravý a mazlivý, naivní, emočně nestálý, výrazně se upíná na starší osoby a často dává přednost kontaktu a komunikaci s mladšími. Intelektová výkonnost zůstává v normě.. >> detail
Neodpovídající tempo řeči v konkrétní sociální situaci: buď je mluva nadměrně zpomalená (bradylálie), nebo naopak výrazně zrychlená (tachylálie).. >> detail
Odchylky v chování a prožívání, které ještě nemají povahu závažné ani trvalé poruchy chování nebo poruchy osobnosti. Mívají přechodný charakter a jsou částečně až zcela reverzibilní. Jde o vývojově nepřiměřené (dysontogenetické), avšak nepatologické a bezdefektní psychosomatické stavy, jež se projevují způsoby chování a prožívání, které okolí (případně i sám jedinec) hodnotí nepříznivě. Vznikají multikondicionálně a polyetiologicky, což vyžaduje komplexní, osobnostně zaměřenou diagnostiku i odpovídající nápravu. Pomoci lze psychologickými postupy i speciálně pedagogickým či léčebně pedagogickým vedením rodičů, učitelů a vychovatelů. Těmito hraničními jevy mezi normou a patologií se zabývá patopsychologie, sleduje i psychické průvodní faktory, které se podílejí na vzniku, průběhu a důsledcích životní nedostačivosti, aniž by šlo o duševní abnormalitu. Z výchovného hlediska jsou obzvlášť náročné kombinované závady, poruchy a vady (např. souběh slepoty a hluchoty, poruch hybnosti a řeči, intelektu a chování apod.). Pro volbu správného individuálního přístupu, pobídek, stimulace, motivace a aktivace dítěte je nutné nejprve vyjasnit typ osobnosti, jiné postupy se uplatní u dětí se zakomplexovanou osobností, jiné u žáků se sníženými či disharmonickými mentálními schopnostmi, u dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí, u neurotických či psychopatických žáků apod. Kladné postoje a vlastnosti osobnosti je proto třeba utvářet diferencovaně podle typu obtíží.. >> detail
Stavy narušeného vědomí se rozlišují na kvantitativní (mění se úroveň bdělosti, mohou být krátkodobé i dlouhodobé) a kvalitativní (mění se obsah vědomí, vnímání a prožívání).
Kvantitativní poruchy:
- somnolence – snížená bdělost, výrazná ospalost až chorobná dřímota,
- sopor – středně těžká forma bezvědomí,
- torpor – strnulost a výrazná malátnost, ochablost až ochromení,
- synkopa – krátká mdloba, přechodná ztráta vědomí,
- kóma – hluboké bezvědomí, těžká ztráta vědomí.
Kvalitativní poruchy:
- delirium – obluzené (zmatené) vědomí,
- delirium furibundní – s neklidem a afektivní labilitou,
- delirium blandní – bez výraznějšího neklidu a silných afektů,
- delirium musitující – s mírnými automatickými projevy vyvolanými halucinacemi,
- amence – stav těžké zmatenosti,
- obnubilace – mrákotné stavy,
- Ganserův syndrom – vzácnější forma obnubilace (např. u vězňů),
- derealizace – pocit odcizení okolí, vnější svět je prožíván jako nereálný.. >> detail
