Chemický prvek se značkou O a protonovým číslem 8, patřící mezi chalkogeny v periodické soustavě. Za běžných podmínek se vyskytuje hlavně jako dvouatomový plyn O2, který je bezbarvý a prakticky bez chuti i zápachu. V atmosféře tvoří přibližně pětinu objemu a ve vázané podobě je velmi rozšířený ve vodě, horninách i v mnoha minerálech. Patří k nejdůležitějším tvůrcům sloučenin, s většinou prvků reaguje ochotně a často přitom uvolňuje energii, což je podstatou hoření a dalších oxidačních dějů. Sám není palivem, ale spalování výrazně podporuje a v technické praxi slouží jako silné oxidační činidlo například v metalurgii. Kromě O2 existuje i ozon O3 vznikající působením UV záření nebo elektrických výbojů a kapalná forma má slabě modrou barvu a je paramagnetická.;V biologii jde o klíčový biogenní prvek přítomný v celé řadě přírodních látek. Pro většinu živočichů je nezbytný pro aerobní metabolismus, protože v mitochondriích funguje jako konečný akceptor elektronů a umožňuje účinnou tvorbu energie ve formě ATP. Dodávku do tkání zajišťuje souhra ventilace plic, transportu krví a krevního oběhu, přičemž hlavním přenašečem je hemoglobin. Organismus nemá použitelné zásoby, a proto při výpadku přísunu rychle vzniká hypoxie, nejcitlivější je mozek a další nervová tkáň. Kosterní svaly mohou krátce pracovat i při omezeném přívodu díky anaerobním pochodům s tvorbou laktátu, ale energetický zisk je nízký. V urgentní medicíně je podání O2 často zásadní součástí péče, zároveň může být v některých situacích nutné dávkování pečlivě řídit.;Etymologie a historie: označení oxygenium je uměle vytvořené jméno odvozené z řec. oxys ve smyslu ostrý nebo kyselý a gennao tedy rodit či tvořit, protože se dříve předpokládalo, že tento prvek je podstatou vzniku kyselin. Vědecky byl rozpoznán v 18. století při studiu plynů, nezávisle na sobě jej popisovali mimo jiné Scheele a Priestley a jeho význam i zařazení mezi prvky se ustálily s rozvojem moderní chemie.. >> detail
Obecné (a do jisté míry nepřesné) pojmenování pro vysoce reaktivní formy kyslíku vznikající v těle z molekulárního kyslíku a některých jeho derivátů jen za určitých podmínek, např. v místech intenzivního aerobního metabolismu, při zánětlivé reakci, po působení záření apod. Vyznačují se velmi krátkým poločasem. Patří sem například superoxidový a hydroxylový radikál, singletový kyslík i peroxid vodíku, z něhož mohou další reaktivní částice následně vznikat. V organismu mohou mít i užitečné úlohy (např. podílejí se na ničení bakterií ve fagocytech nebo usnadňují průnik spermie do vajíčka), avšak jejich nadprodukce při současně nedostatečné antioxidační ochraně vede k poškození buněk a tkání, tedy k oxidativnímu stresu. Jsou dávány do souvislosti s řadou chorobných stavů (ateroskleróza, parkinsonismus, reperfuzní poškození aj.), na nichž se mohou významně podílet, a radikálové reakce kyslíku se rovněž vztahují k procesu stárnutí biologických tkání. Proto je v lidském těle přítomna řada antioxidačních mechanismů schopných tyto látky inaktivovat (kataláza, peroxidáza, superoxiddismutáza), ochranný účinek se připisuje také vitaminům C a E, beta-karotenu a stopovému prvku selenu.. >> detail
Strunný hudební nástroj z rodiny chordofonů, na který se hraje vybrnkáváním či brnkáním prsty nebo trsátkem, obvykle má krk s hmatníkem a rezonanční skříň.. >> detail
V biologii označení pro základní stavební a funkční jednotku živých organismů, zpravidla ohraničenou buněčnou membránou a obsahující cytoplazmu i genetickou informaci.. >> detail
(zool.) mořský savec z řádu Cetacea, plně přizpůsobený životu ve vodě, přední končetiny má přeměněné v ploutve (např. delfín, vorvaň, velryba). >> detail
Označení pro ne-mistrovskou hodnost v judu, která vyjadřuje, jak pokročilý je cvičenec z hlediska zvládnutí technik a pravidel. V praxi se váže na postupový systém před stupni dan a často se promítá i do barvy pásku.. >> detail