Označení odvozené z řeckých kořenů chroma a opsis pro poruchu barevného vidění, lidově barvoslepost. Jde o stav, kdy člověk neumí správně rozlišovat barvy nebo jejich odstíny, a může být přítomný už od narození nebo vzniknout později například při onemocněních sítnice či zrakového nervu.. >> detail
V cytopatologii jde o degenerativní proces, při němž se v buněčném jádře postupně rozkládá a rozpouští chromatin, jádro bledne a děj obvykle vyústí v zánik celé buňky. Název pochází z řečtiny, kde chroma znamená barvu a lysis rozpuštění.. >> detail
Označení, zejména v mikroskopii a histologii, pro struktury nebo buňky, které mají malou přitažlivost k barvicím látkám a barvivo tak spíše „odpuzují“, proto se při barvení zabarví jen slabě nebo téměř vůbec. Původ výrazu vychází z řeckých kořenů souvisejících s barvou a obavou či strachem.. >> detail
Oftalmologický a neurofyziologický termín pro chromatopseudopsii, tedy poruchu barevného vnímání, při níž člověk barvy nevidí věrně a může je zaměňovat nebo je vnímat posunutě. Název je odvozen z řečtiny a vyjadřuje představu barvy a klamného vidění. Zkreslení může doprovázet některá onemocnění oka či mozku, případně se objevit i po působení některých léků nebo toxických látek.. >> detail
V medicíně označuje poruchu zrakového vnímání, při níž se barvy předmětů zdají nepřiměřeně výrazné nebo „přesaturované“ ve srovnání s reálným vzhledem. Pojem je odvozen z řečtiny z kořene pro barvu a pro vidění a může se objevovat například u některých onemocnění oka či zrakových drah, případně přechodně při migréně nebo po působení některých léčiv.. >> detail
Vzácná kožní porucha, při níž se při pocení uvolňuje pot zbarvený pigmenty, takže může mít netypickou barvu, často v souvislosti s apokrinními potními žlázami. Označení vychází z řeckého chroma, tedy barva.. >> detail
