Pomocná bílkovina působící jako kontrola kvality v buňce. Dočasně se váže na jiné proteiny, stabilizuje jejich vzájemné interakce a napomáhá tomu, aby získaly správné prostorové uspořádání. Tím snižuje riziko chybného skládání, nežádoucího shlukování a tvorby nefunkčních proteinových komplexů. Její tvorba se často zvyšuje při buněčném stresu, například při teplotní zátěži.. >> detail
Označení pro soubor vybraných oddílů či textů zaměřených na pedagogiku, tedy na teorii a praxi výchovy a vzdělávání, například na přístupy k výuce, učení a práci s žáky.. >> detail
Historický arabský pojem pro daň navázanou na užívání nebo držbu půdy v muslimských státních útvarech, která byla v praxi často spojována hlavně s neislámským obyvatelstvem a doplňovala jiné fiskální povinnosti, například jizya. V době osmanské říše se tímto označením někdy mínil také pravidelný tribut odváděný závislými křesťanskými zeměmi jako výraz podřízenosti.. >> detail
Ucelený soubor psychických rysů a vlastností jedince, které se postupně vytvářejí a upevňují učením, životními zkušenostmi a výchovou v sociálním prostředí, v němž vyrůstal.. >> detail
Relativně stálá složka osobnosti, kterou lze chápat jako morální a hodnotové jádro psychiky. Její základ tvoří svědomí, tedy vnitřně přijatý systém norem a pravidel, podle něhož člověk reguluje své chování a také sám sebe posuzuje. Navenek se projevuje typickými, opakujícími se způsoby jednání i prožívání ve vztahu k lidem a společnosti, k povinnostem, k hodnotám i k sobě samému, a proto se často popisuje pomocí povahových rysů, například mírou poctivosti nebo odpovědnosti. Tyto projevy bývají hodnoceny podle hledisek používaných třeba ve výchově, což některé psychology vede k tomu, že takový pojem považují za příliš normativní pro empirickou vědu, zatímco jiní jej naopak vykládají velmi široce, někdy téměř jako označení osobnosti obecně. V běžné řeči se navíc tento termín spojuje hlavně s „dobrými“ mravními vlastnostmi, kdežto odborné pojetí zahrnuje i méně žádoucí dispozice a nemusí být omezeno jen na etické hodnocení. Blízkým synonymem bývá povaha a na rozdíl od temperamentu se tato složka obvykle více utváří socializací, učením a dlouhodobou seberegulací.. >> detail
osobnostní rys spočívající v ochotě řídit se společenskými normami, pravidly a očekáváními, tendence podřizovat se okolí, vyhýbat se sporům a usilovat o soulad s ostatními. >> detail
V pojetí Immanuela Kanta má člověk charakter tehdy, když jedná podle pevných zásad, takže je možné s určitou jistotou očekávat, jak se zachová. Nejde o reakce řízené instinkty nebo okamžitými popudy, ale o rozhodování vycházející z vůle a rozumem přijatých pravidel jednání. Kant tuto myšlenku rozvíjí v díle Antropologie z pragmatického hlediska a spojuje ji se schopností sebeovládání a řízení se mravním zákonem.. >> detail
