vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění (postihuje mozek), které se projevuje pohybovými a zvukovými tiky. Rozvine se většinou ve věku 6-7 let (dětství). Svůj název nese po francouzském neurologovi Gilles de la Tourette (1857-1904), který tento syndrom v roce 1885 objevil. Mezi projevy (tiky) patří mrkání, trhání hlavou a končetinami a nebo i zvukové projevy (tiky), jako například: chrochtání, pískání, vykřikování slov a vět. Výkřiky mohou být i neslušné. Jedná se o chronické onemocnění, nelze jej tedy vyléčit. Postižení jsou primárně léčeni psychoterapií, případně i farmakologicky (léky).. >> detail
Dlouhodobá neurovývojová porucha charakterizovaná tiky, tedy opakovanými a obtížně ovladatelnými motorickými projevy a současně i zvukovými nebo slovními tiky. Může jít třeba o mrkání, škubnutí hlavou či rameny nebo o odkašlávání a různé pazvuky, přičemž intenzita se často v čase mění a člověk je někdy dokáže na chvíli potlačit. Často se k tomu přidávají potíže s pozorností, impulzivitou a hyperaktivitou, u části lidí i úzkostné nebo obsedantně-kompulzivní příznaky, zatímco vykřikování vulgarit je spíše výjimečné.. >> detail
Psychotická porucha vyvolaná nejčastěji dlouhodobým užíváním návykových látek, v těžších případech může být téměř nerozeznatelná od akutní schizofrenie. Typické jsou intenzivní úzkost, vnitřní napětí, panika a vztahovačnost, paranoidní či velikášské bludy, sluchové, zrakové, hmatové i jiné halucinace, iluze, zmatenost, zrychlený tok myšlenek, agresivita, nespavost a někdy i sebevražedné jednání. Častěji se rozvíjí u lidí s určitou predispozicí, může však vzniknout i po užití vysokých dávek. Vysoký psychotogenní potenciál mají zejména stimulancia, především pervitin, naopak opiáty (morfin, heroin) psychotický neklid tlumí, což může vést k tomu, že někteří závislí na amfetaminech či kokainu přecházejí k opiátům.. >> detail
