Teoretický rámec v kognitivní psychologii zaměřený na porozumění fungování mysli a na to, jak člověk vytváří a interpretuje duševní stavy a psychické procesy (např. myšlenky, emoce či záměry).. >> detail
Psychologická a pedagogická teorie spojovaná s Gardnerem, která chápe inteligenci ne jako jediný obecný faktor vyjádřitelný jedním číslem, ale jako soubor více různých, relativně samostatných schopností. Tyto oblasti se u lidí mohou rozvíjet rozdílně a při učení i hodnocení výkonu je užitečné s touto rozmanitostí počítat.. >> detail
Teorie plánovaného chování – psychologický model, který popisuje a vysvětluje, jak lidé záměrně plánují své jednání a jak jejich postoje, vnímané společenské normy a míra vnímané kontroly nad situací ovlivňují vznik záměru a následné chování.. >> detail
Sociálněpsychologická teorie vysvětlující, že lidské jednání je obvykle výsledkem uváženého záměru. Záměr se utváří hlavně z postojů k danému chování a z toho, jak člověk vnímá očekávání a tlak svého okolí, takže podle těchto faktorů lze chování do určité míry předpovídat i měnit.. >> detail
Technika, při níž terapeut používá jemné doteky nebo vede ruce těsně nad tělem s cílem podpořit úlevu od potíží a celkové zklidnění, často s odkazem na práci s údajnou „energií“ organismu.. >> detail
Podstatné jméno ženského rodu (genitiv -ae) z medicínské latiny, které označuje léčbu, tedy soubor cílených postupů k ovlivnění nemoci a podpoře uzdravení. Výraz se odvozuje z řec. therapeuein ve významu sloužit a pečovat, přeneseně léčit. V odborných spojeních se objevuje například přídomek causalis pro postup zaměřený na odstranění vyvolávající příčiny a conservativa pro neoperativní, šetrnější vedení, typicky s využitím léků, režimových opatření nebo rehabilitace.. >> detail
