Tradiční úloha klasické geometrie známá už od antiky, která požaduje provést konstrukci tak, aby se daný úhel rozdělil na tři shodné části pouze pomocí eukleidovských nástrojů, tedy neoznačeného pravítka a kružítka. Pro libovolný úhel je ale dokázáno, že takovou konstrukci obecně nelze provést, i když u některých zvláštních úhlů řešení existuje.. >> detail
České botanické pojmenování pro žlutavě zbarvený druh rodu trojštět, tedy vytrvalou luční trávu s jemně nažloutlými klásky, která se často objevuje na loukách a pastvinách.. >> detail
Ornament označovaný také jako triquetrum, patří k typickým a velmi rozšířeným motivům keltského umění. Má podobu trojramenné spirály, tedy několika zakřivených „noh“ vycházejících ze společného středu, které působí dojmem otáčení. V symbolickém výkladu se řadí mezi sluneční znaky podobně jako svastika a v archeologických nálezech se objevuje i na mincích, někdy v doprovodu zvířecích motivů, například koně.. >> detail
Křečovité stažení žvýkacích svalů, při němž se čelist „zablokuje“ a otevření úst je výrazně omezené nebo nemožné. Stah může být trvalý, místy se mohou objevovat i záškuby, a často se přidává ztuhnutí svalů šíje a dalších částí trupu. Pokud je zapojeno i mimické svalstvo, vzniká typický sardonický výraz obličeje označovaný jako risus sardonicus. Nejčastěji se tento stav spojuje s tetanem, může ale doprovázet i hlubší infekce v oblasti mandlí a okolních tkání, případně se objeví po poranění čelisti nebo po některých stomatologických výkonech. Původ názvu je v řec. trismos ve smyslu skřípání zubů, od trizo, tedy skřípat nebo vrzat.. >> detail
Porucha barevného vidění, při níž je oslabené vnímání krátkovlnné složky světla, takže postižený hůře rozlišuje zejména modré a některé žluté odstíny. Jde o neúplnou formu barvosleposti související se sníženou funkcí S čípků a může být vrozená nebo vzniknout druhotně při onemocněních sítnice či poškození zrakové dráhy.. >> detail
