Latinský výraz odvozený od temperare ve významu vyvažovat nebo míchat. Označuje celkové osobní založení člověka, tedy poměrně stálý souhrn vlastností, které se projevují zejména v emoční reaktivitě, způsobu prožívání a v míře sebekontroly a vůle. V psychologii se často chápe jako část osobnosti s výrazným biologickým podkladem, patrná už v raném vývoji.. >> detail
Ctnost založená na sebeovládání a rozumné míře, kdy člověk umí krotit své touhy a jedná vyváženě, aby nepřekračoval přiměřené hranice a udržoval v životě ukázněnost a pořádek. V antické i křesťanské etice se obvykle řadí mezi kardinální ctnosti vedle prudentia, iustitia a fortitudo.. >> detail
(geogr.) označení pro temperátní zónu, tedy území ve středních zeměpisných šířkách s mírným klimatem, ležící mezi subtropy a polárními oblastmi a obvykle spojené se střídáním ročních období.. >> detail
V biochemii označuje nukleový řetězec, typicky úsek deoxyribonukleové kyseliny nebo ribonukleové kyseliny, který funguje jako předloha pro syntézu nového polymeru. Enzym při tvorbě nového vlákna vybírá a připojuje jednotlivé nukleotidy podle komplementarity k této předloze, takže právě ona určuje výsledné pořadí bází v nově vzniklé molekule, například při replikaci nebo transkripci.. >> detail
