Zřídka užívané, z latiny převzaté označení, většinou v množném čísle, pro sporné či nedůvěryhodné záležitosti, u nichž je původ nebo pravdivost nejistá.;V ekonomickém a účetním prostředí se tím může myslet pohledávka s nejistým inkasem, tedy dluh, u něhož je reálné riziko, že nebude v plné výši splacen a podnik k němu často vytváří opravnou položku.. >> detail
dubius, a, um, označení pro něco, co není jasné ani spolehlivě potvrzené, vyvolává pochybnosti a může působit nedůvěryhodně či podezřele, ať už jde o tvrzení, situaci nebo osobu. >> detail
Latinské podstatné jméno od slovesa dubitare, označuje prožitek pochybování a váhavého kolísání mezi možnostmi, tedy stav nejistoty, který někdy přechází až do úzkostného napětí.;V rétorice jde o postup, kdy mluvčí záměrně naznačuje nerozhodnost nebo klade otázky typu co je správné udělat, aby působil upřímně, získal si posluchače a zdůraznil své argumenty.. >> detail
Myšlenka francouzského filozofa René Descarta říká, že i když o všem pochybuji, samotné pochybování je důkazem, že myslím, a z této jistoty lze vyvodit, že jako myslící subjekt existuji. Jde o jeden ze základních bodů jeho metody systematické pochybnosti a výchozí kámen novověké racionalistické filozofie.. >> detail
Skutečné porozumění zpravidla vyrůstá z toho, že si dovolíme být nejistí a ptáme se, zda naše přesvědčení obstojí. Právě toto zpochybňování samozřejmostí otevírá cestu k hlubšímu poznání a je jedním ze základů kritického myšlení ve filozofii i ve vědeckém bádání.. >> detail