Lékařský výraz odvozený z předpony dys- vyjadřující poruchu a kořene splen vztahujícího se ke slezině. Označuje narušenou funkci sleziny, často ve smyslu její nadměrné aktivity, která se může projevit jako hypersplenický syndrom, například zvýšeným vychytáváním a odbouráváním krevních buněk.. >> detail
Dysstázie označuje poruchu stability ve stoji, kdy je postoj nejistý a udržení stání je pro člověka obtížné, často až s potřebou opory. V medicíně se tento stav popisuje například u potíží s rovnováhou nebo při některých neurologických poruchách.. >> detail
Pojem vychází z řec. dys- a synergeia a označuje narušenou souhru při motorické činnosti. Postižený nedokáže provést zamýšlený pohyb jako plynulý, účelně pospojovaný celek, jednotlivé složky na sebe špatně navazují a zapojení svalových skupin je nekoordinované. V praxi se tento příznak popisuje hlavně u neurologických poruch, často při postižení mozečku.. >> detail
Narušení časové shody, kdy se jednotlivé části systému nebo probíhající děje nedokážou sladit do společného rytmu a jejich souhra je tím oslabená.;V medicíně označení pro nesoulad koordinace tělesných procesů, například mezi srdečními oddíly nebo mezi pacientem a přístrojovou ventilací, který může zhoršovat účinnost dané funkce.. >> detail
postup, kdy se lékaři za každou cenu snaží prodlužovat život těžce nemocného co nejdéle, často i přes nepříznivou prognózu, smrt je tím uměle oddalována („zadržená“).. >> detail
porucha schopnosti přesně řídit a sladit pohyby, která se může projevit neobratností nebo nejistou chůzí a v lékařské praxi se obvykle označuje jako ataxie. >> detail
V obecném a filozofickém smyslu jde o pojem stojící proti představě účelnosti. Vyjadřuje názor, že daný jev nemá předem určený cíl ani záměr a může působit jako bezúčelný.;V evoluční biologii a příbuzných oborech se tím může označovat znak nebo proces, který není zjevnou adaptací. Jde spíše o výsledek vedlejších efektů vývoje nebo historických omezení, takže nepůsobí jako něco vzniklé kvůli určité funkci.. >> detail
Termín s řeckým původem, v němž předpona dys- vyjadřuje nepříznivý či narušený průběh, užívaný v lékařské etice pro stav, kdy se u nevyléčitelně nemocného člověka neúměrně prodlužuje umírání pokračujícími postupy bez reálného přínosu. Smrt se tím oddaluje i za cenu výrazného utrpení a zhoršení kvality života, takže je tento přístup chápán jako protiklad euthanasie a často se dává do souvislosti s marnou léčbou nebo terapeutickou urputností.. >> detail
V psychiatrii jde o dystymii, tedy chronickou poruchu nálady s dlouhodobě přetrvávajícím sklíčením, únavou a zhoršenou schopností prožívat potěšení. Bývá méně nápadná než těžká deprese, ale dokáže výrazně zhoršit každodenní fungování. Termín se odvozuje z řeckého dys- a thymos a naznačuje poruchu duševního ladění.;V tělesné medicíně může označovat také narušenou činnost brzlíku u dětí, kdy thymus nepracuje správně a tím se může zhoršit zrání některých imunitních buněk. Důsledkem pak může být oslabená obranyschopnost a častější infekce.. >> detail
