Neurologický pojem označující narušenou funkci nervů, tedy stav, kdy nervová soustava nepracuje správně a vedení nervových impulzů může být oslabené nebo nepravidelné. Může se to projevit třeba změnami citlivosti, bolestí nebo svalovou slabostí. Výraz vychází z řeckého dys- ve smyslu poruchy a neuron jako nerv.. >> detail
Lehčí porucha řečových a jazykových funkcí, při níž má člověk problém vybavit si správné pojmenování předmětů, osob nebo jevů, i když ví, co má na mysli. V klinické praxi se může objevovat například jako součást afázie nebo při některých neurologických onemocněních.. >> detail
Porucha spánku, pro kterou je typický příliš povrchní a málo obnovující spánek, kdy se postižený probudí už při slabých podnětech a mohou se objevovat častá krátká probuzení s pocitem nedostatečného vyspaní.. >> detail
V lékařství a hlasové terapii jde o dysodii, tedy poruchu zpěvného hlasu. Projevuje se sníženou kontrolou nad intonací, rozsahem či zabarvením při zpěvu a může souviset například s přetížením hlasivek nebo onemocněním hrtanu.. >> detail
Stomatologické označení pro vývojovou odchylku zubů, vycházející z řeckých kořenů dys- a odont-. Zahrnuje narušený vznik a dozrávání zubních tkání a zároveň komplikované prořezávání, které může být zpomalené, nepravidelné nebo probíhat v netypickém pořadí. Následkem se mohou objevit problémy se skusem či postavením zubů.. >> detail
V medicíně a biologii se tímto výrazem popisují děje, vlivy nebo změny, které zasahují do ontogeneze a způsobují abnormální či narušené utváření a zrání jedince, případně jev, jenž vznikl jako následek takové vývojové poruchy. Etymologicky se odvozuje z řeckého dys- ve významu porucha a ze slovesa gignesthai, tedy vznikat.. >> detail
Odborný přídomek z oblasti medicíny a biologie pro jevy podmíněné narušenou ontogenezí, tedy pro vznik a projevy chybných vývojových procesů, které se mohou odrazit například ve vrozených odchylkách či malformacích. Původ slova se obvykle vykládá z řeckých základů dys- ve smyslu porucha a genesis jako vývoj.. >> detail