Lékařský termín pro dysosteogenezi, tedy poruchu tvorby a zrání kostní tkáně v průběhu vývoje. Název je odvozen z řečtiny, přičemž předpona dys- vyjadřuje odchylku od normálního stavu. V klinické praxi může jít o vrozenou poruchu skeletu, která se projevuje například deformitami nebo zvýšenou křehkostí kostí.. >> detail
Lékařský pojem pro poruchu polykání, tedy situaci, kdy člověk nedokáže snadno a bezpečně posunout sousto nebo tekutinu z úst dál do jícnu. Může se projevovat pocitem, že jídlo uvázlo, kašlem či zhoršením hlasu po polknutí a vede i ke zvýšenému riziku vdechnutí potravy. Termín je odvozen z řec. dys- vyjadřujícího poruchu. Spastická forma znamená obtížné polykání vyvolané křečovitým stahem svalů, které se na polykání podílejí.. >> detail
Lékařský termín pro dysfázii, tedy narušení jazykových schopností a řečového projevu. Pojem vychází z řeckého dys- ve významu porucha a phasis jako řeč. Obvykle jde o mírnější variantu afázie, například po neurologickém postižení, kdy může být vyjadřování nepřesné, hůře srozumitelné až žvatlavé.. >> detail
slabě rozvinutá schopnost samostatně kreslit, obkreslovat i rýsovat, nešikovné držení a vedení tužky, pastelky či pera, potíže s porozuměním perspektivě a celková neobratnost v jemné motorice. >> detail
V medicíně jde o vývojovou poruchu, při níž se tkáň nebo orgán v průběhu růstu vytváří neobvyklým způsobem, má změněnou stavbu a někdy i zhoršenou funkci. Pojem je odvozen z řec. dys- a slovesa plassein. V histopatologii se tímto označením popisují také změny epitelu s poruchou zrání a buněčnými atypiemi, které mohou představovat předstupeň závažnějších onemocnění. U kostní formy se normální kostní dřeň místy nahrazuje vazivem a současně vzniká nepravidelně uspořádaná nezralá kost, což se může projevit deformitami, bolestí a vyšší náchylností ke zlomeninám.. >> detail
