Ve starověku označení pro kultovní oslavy a obřady zasvěcené Bacchovi, bohu vína a plodnosti, při nichž se účastníci oddávali tanci, zpěvu a stavům rituálního vytržení. V římském prostředí se tyto noční sešlosti staly natolik bouřlivými, že je úřady v určitém období začaly omezovat.;V běžném, přeneseném smyslu jde o velmi bujaré a nevázané veselí, někdy až orgiasticé hýření, při němž se rychle ztrácí zábrany i míra.. >> detail
Vyjadřuje divokou, nespoutanou a smyslně rozjařenou povahu, jako při dionýských slavnostech spojených s vínem, extází a porušením běžných zábran. Říká se to o bouřlivém reji či tanci, o hlučném veselí a rozpustilém smíchu, také o odvážných až neomalených výrocích. V přeneseném smyslu může označovat prostopášný chtíč, vyhledávání požitků nebo kypící, bujné tělesné tvary a výrazné vnady.. >> detail
V antické časoměrné metrice veršová stopa užívaná v řecké a římské poezii, typicky tvořená jednou krátkou a dvěma dlouhými slabikami, takže rytmus stojí hlavně na dlouhých dobách.. >> detail
