Biostratigrafie je obor stratigrafie a paleontologie, který dělí a koreluje vrstvy hornin podle výskytu fosilií a jejich společenstev. Název vychází z předpony bio- ve významu životní a z termínu stratigrafie. Základní jednotkou je biozóna vymezená typickým taxonem nebo souborem taxonů, často pomocí prvního a posledního výskytu v profilu. Metody biostratigrafie umožňují relativní datování sedimentárních sekvencí, regionální i globální korelaci mezi vrty a odkryvy a zpřesnění chronostratigrafického členění, zejména tam, kde se litologie rychle mění. V praxi se často využívají mikrofosilie, například foraminifery, konodonti nebo pyl, protože jsou hojné a rychle evolučně reagují. Uplatňuje se při geologickém mapování, v průzkumu ložisek uhlovodíků i při rekonstrukci vývoje paleoprostředí a paleoklimatu. Výsledky mohou být ovlivněny redepozicí, ekologickou závislostí fosilií na prostředí a rozdílnou zachovalostí.. >> detail
Biosyntéza (z řec. bios život a synthesis složení) je soubor enzymově řízených anabolických reakcí, jimiž živé buňky vytvářejí složité organické látky z jednodušších prekurzorů. Probíhá v navazujících metabolických drahách v cytoplazmě či organelách, je geneticky regulována a obvykle vyžaduje dodávku energie a redukční síly, typicky ve formě ATP a NADPH. V organismu tvoří protiváhu katabolismu a využívá stavební jednotky vzniklé rozkladem živin, například acetyl‑CoA, cukerné fosfáty nebo aminokyseliny. Na rozdíl od čistě chemické syntézy je vysoce selektivní a probíhá za mírných podmínek, což umožňuje přesné řízení struktury produktu. Patří sem biosyntéza bílkovin, nukleových kyselin, lipidů i sekundárních metabolitů, například alkaloidů nebo antibiotik, a pojem se uplatňuje také v biotechnologii při návrhu produkčních kmenů.. >> detail
Forma terorismu, při níž pachatelé úmyslně používají, případně jen hrozí použitím biologických agens (patogenních bakterií, virů, hub, parazitů) nebo jejich toxinů k vyvolání nemocí, úmrtí či rozsáhlých hospodářských škod a k šíření strachu. Cílem je donutit stát, instituce nebo veřejnost k politickým, náboženským či ideologickým ústupkům. Útok může zasáhnout lidi, zvířata i plodiny, např. kontaminací potravin a vody, rozptylem aerosolu, sabotážní manipulací v chovech či zneužitím nakažených vektorů. Pro bioterorismus je typická obtížná včasná detekce, zpoždění dané inkubační dobou, komplikované vyšetřování zdroje a potřeba koordinace zdravotnictví, bezpečnostních složek a laboratorní diagnostiky. Na rozdíl od biologické války nejde o oficiální státní vedení ozbrojeného konfliktu.. >> detail
