Biomimetika (též biomimikry) je interdisciplinární vědní a inženýrský přístup, který zkoumá stavbu, funkce a strategie živých organismů i celých ekosystémů a převádí z nich odvozené principy do návrhu technologií. Nejde o prosté kopírování tvarů, ale o abstrakci mechanismů a procesů, formulaci funkčních požadavků, modelování a experimentální ověření řešení v prototypu, materiálu nebo algoritmu. Na rozdíl od čistě estetické inspirace se soustředí na měřitelnou funkci a na podmínky, v nichž přírodní vzor vznikl. Uplatňuje se v materiálovém inženýrství, robotice, architektuře, medicíně i informatice, například u povrchů s lotosovým efektem, suchých lepidel inspirovaných gekonem, aerodynamiky podle žraločí kůže či optimalizačních metod napodobujících evoluci. Často míří k úsporným a udržitelným řešením, protože přírodní systémy pracují s minimem energie a odpadu. Etymologicky z řec. bios život a mimésis napodobení.. >> detail
Biomorfismus (z řec. bios „život“ a morphé „tvar“) je pojem z dějin umění pro směr či výrazový princip, který v malbě, sochařství, designu a někdy i architektuře pracuje s organickými, měkce zaoblenými, často amébovitými formami inspirovanými lidským tělem, rostlinami nebo mikroskopickými strukturami. Tvary jsou zpravidla stylizované až abstraktní a mají vyvolat dojem růstu, pohybu a proměnlivosti živé hmoty. Nejde o věrnou imitaci konkrétního organismu, spíše o přenesení jeho rytmu, měkkosti a „živosti“ do kompozice. Biomorfismus se výrazně uplatnil v meziválečné abstrakci a surrealismu (např. u Arpa, Miróa či Moorea) a obvykle se vymezuje proti racionalistické geometrické abstrakci. V širším užití se mluví o biomorfním designu, když předměty působí přirozeně a ergonomicky.. >> detail
příd. jméno. Týkající se bioniky, interdisciplinárního oboru na pomezí biologie, medicíny, kybernetiky a inženýrství, který analyzuje stavbu, řízení a adaptaci živých soustav a převádí jejich principy do technických řešení. Bionický je tedy přístroj, materiál nebo konstrukce inspirovaná přírodou a schopná napodobit či nahradit biologickou funkci, typicky protézy a implantáty, robotické končetiny, senzory, umělé orgány, bionické povrchy a struktury. V odborném užití je blízké pojmu biomimetický, často však zdůrazňuje i integraci elektroniky, senzoriky a regulace. V publicistice se užívá i ve významu technologicky vylepšený člověk. Původ z angl. bionic, termín zavedl J. E. Steele roku 1958, z biology a electronics.. >> detail
Označení vzniklo z řeckého bios, tedy život, a používá se pro mezioborový směr na pomezí biologie a techniky. Zkoumání živých systémů zde probíhá s pomocí inženýrských postupů, přístrojového měření a modelování a poznatky z přírody se často přenášejí do návrhu technických řešení.;V biomedicíně a rehabilitačním inženýrství se tím může myslet i vývoj technologií napodobujících nebo nahrazujících funkce organismu, například pokročilé protézy či implantáty, které kombinují mechanické prvky se senzory a řídicí elektronikou.. >> detail
ž. (z řec. bios život a nomos zákon, pravidlo) biologická disciplína popisující způsob života organismů nebo populací v jejich přirozených podmínkách a hledající zákonitosti, které jej určují. Obvykle se vztahuje ke konkrétnímu druhu a jeho adaptacím na prostředí. Zahrnuje údaje o vývoji, rozmnožování a délce života, potravních nárocích, aktivitě a chování, sezónní dynamice, využívání prostoru, migracích a úkrytech i o vztazích k jiným organismům a k abiotickým faktorům prostředí. Opírá se hlavně o terénní pozorování a je důležitá pro ochranu přírody i pro aplikace v zemědělství, lesnictví a epidemiologii, například při studiu bionomie přenašečů nemocí. V české terminologii se užívá zejména v zoologii a entomologii a významově se blíží ekologii, někdy jako její starší nebo užší označení. V angličtině se často používá podoba bionomics.. >> detail