Ekologický pojem, jehož název vychází z řec. bios život a řec. topos místo, označuje konkrétní přírodní stanoviště neboli biotop. Jde o vymezenou část prostředí s poměrně stálými podmínkami, které umožňují výskyt a přežívání určitých organismů. Takové místo je formováno souhrnem abiotických i biotických vlivů a v ochraně přírody se používá při popisu a vymezování typů stanovišť.. >> detail
Biotropie, výraz odvozený mimo jiné z řec. bios, označuje stav, kdy organismus reaguje nezdravě zvýšenou citlivostí na změny počasí. U citlivých jedinců mohou přechody front a výkyvy atmosférických podmínek, například kolísání tlaku nebo teploty, vyvolat či zhoršit různé obtíže.. >> detail
biotropie ž. (od řec. bios život a tropos obrat, směr) je odborný termín pro biotropní účinek, tedy schopnost určitého vnějšího faktoru působit na živé organismy a vyvolávat měřitelné fyziologické nebo psychické reakce. Nejčastěji se užívá v biometeorologii a lékařské klimatologii, kde popisuje, jak konkrétní průběh počasí a změny atmosférických podmínek (teplota, vlhkost, tlak, vítr, fronty, ionizace ovzduší) ovlivňují pohodu, výkonnost a zdravotní obtíže lidí. V praxi se objevuje i v biometeorologických předpovědích jako odhad zátěže organismu. Biotropie se hodnotí pomocí biometeorologických indexů a rozlišuje se příznivá, neutrální či nepříznivá biotropie pro citlivé skupiny, např. kardiaky a astmatiky. Nejde o tropismus ve smyslu směrovaného růstu, ale o posouzení dopadu prostředí na organismus.. >> detail
Anglická zkratka bilevel positive airway pressure. Typ neinvazivní mechanické ventilace, při níž pacient dýchá spontánně a výměna vzduchu je podporována pozitivním tlakem přenášeným do plic přes nosní nebo oronazální masku. Pozitivní tlak usnadňuje nádech a při výdechu brání kolapsu drobných dýchacích cest. Na rozdíl od CPAP (continuous positive airway pressure) nejde o stálý tlak, ale o dvě úrovně: vyšší při nádechu a nižší při výdechu. Používá se k léčbě respiračního selhání, zejména při exacerbaci chronické obstrukční plicní nemoci, a také u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe.. >> detail
Bipartismus (z lat. bi- dva a pars strana, též dvoustranický systém) označuje typ stranického a volebního uspořádání, v němž se politická soutěž, parlamentní reprezentace a tvorba vlád dlouhodobě soustřeďují do dvou dominantních politických stran nebo bloků. Tyto subjekty mají reálnou šanci vítězit ve volbách a střídat se u moci, zatímco menší strany zůstávají trvale slabé, působí jen regionálně nebo fungují jako doplněk koalic. Pro voliče bývá takové uspořádání přehlednější, současně však může znevýhodňovat menšinové proudy a zvyšovat polarizaci. Bipartismus bývá spojován zejména s většinovými volebními pravidly a strategickým hlasováním, které vede voliče k podpoře „menšího zla“ a vytlačuje třetí síly, i když právně mohou soutěžit. Klasickými příklady jsou USA a historicky také Spojené království, v pracovněprávním kontextu znamená bipartismus bipartitní sociální dialog, tedy vyjednávání mezi dvěma stranami, typicky zaměstnavateli a zaměstnanci, bez přímé účasti státu.. >> detail
Latinské přídavné jméno odvozené z l. bis a l. partire, které vyjadřuje, že je něco členěno na dva oddíly nebo sestává ze dvou zřetelných částí, například útvar se dvěma segmenty.;V matematice se tím může popisovat struktura rozdělitelná do dvou navzájem se nepřekrývajících skupin, přičemž vazby se uvažují jen mezi těmito skupinami.. >> detail
