V anatomii označení pro útvary ležící při bázi, především na spodině lebky, případně s lebeční spodinou související. Termín se často používá v názvech kostních částí a cév, které probíhají v této oblasti.. >> detail
Označení pro panovníka používané už v egejském světě doby bronzové a následně i ve starověkém Řecku. Vyjadřuje postavení krále s vrcholnou, prakticky neomezovanou autoritou, který může stát nad dalšími vládci a vystupovat jako jejich nadřazený suverén. V pozdější řecké tradici se z něj stal běžný královský titul.. >> detail
Porodnický destruktivní zákrok, jehož podstatou je mechanické rozdrcení lebky plodu, často v oblasti její báze, aby se zmenšil objem hlavičky a bylo možné dokončit jinak obtížný porod. Pojem vychází z řeckých slov basis ve významu základ a tripsis jako tření či drcení.. >> detail
Latinské přídavné jméno užívané v anatomii, odvozené z řeckých kořenů s významem základ a hltan. Označuje útvar nebo vztah k oblasti u báze hltanu, tedy ke spodní části, na kterou se v popisech orgánů a tkání často navazují další odborné termíny.. >> detail
(z řec. basis, z lat. vertebra) anatomické označení pro něco, co se váže k tělu obratle, zejména k jeho spodině či střední části, typicky např. u cév a nervů probíhajících uvnitř obratlového těla. >> detail
