Badgir je tradiční architektonický prvek perského a širšího blízkovýchodního stavitelství, sloužící k přirozenému větrání a ochlazování budov. Název pochází z perštiny, kde výraz bādgīr doslova znamená „lapač větru“. Badgir má obvykle podobu věžovité nástavby vyčnívající nad střechu, s otvory orientovanými do jedné nebo více světových stran. Zachycený proud vzduchu je veden šachtou dolů do obytných místností, sklepů nebo vodních nádrží, kde zlepšuje cirkulaci a může snižovat pocitovou teplotu. V horkém suchém klimatu se účinek badgiru často zesiloval prouděním vzduchu nad vodou, čímž docházelo k dodatečnému ochlazení odpařováním. Tento pasivní systém nevyžaduje mechanický pohon ani elektřinu. Badgiry jsou výrazně spojeny zejména s íránským městem Jazd, proslulým velkým množstvím těchto větrných věží, ale v různých podobách se vyskytují i v dalších oblastech Blízkého východu a severní Afriky.. >> detail
V hermeneutických interpretacích i v satanistické symbolice se objevuje jako znak představovaný hybridní postavou: má hlavu kozla a lidské tělo. Podle obvinění a tvrzení nepřátel řádu templářů měli tuto bytost údajně uctívat právě templáři.. >> detail
