Hypotéza o vzniku života na Zemi, která předpokládá, že živé organismy se mohly postupně vytvořit z neživé hmoty působením přirozených procesů a zákonitostí, často v souvislosti s představou chemické evoluce a vznikem prvních jednoduchých buněčných struktur.. >> detail
V přírodních vědách se tak označují látky důležité pro existenci a fungování živých organismů, protože se podílejí na základních životních procesech, například na růstu a metabolismu. Typicky jde o živiny nebo některé klíčové prvky a sloučeniny, bez nichž buňky nemohou dlouhodobě fungovat.. >> detail
Biogeografie (z řec. bios život a geó země, grafé popis) je meziobor na pomezí biologie a geografie, který zkoumá, jak jsou druhy, populace a ekosystémy rozmístěny v prostoru a čase a jaké procesy toto rozmístění utvářejí. Popisuje areály druhů, biomy, endemismus či ostrovní fauny a rekonstruuje jejich změny v geologickém vývoji. Rozlišuje ekologickou biogeografii, jež klade důraz na současné prostředí, a historickou biogeografii, která sleduje vliv evoluce a dějin Země. Hodnotí klima, reliéf, půdy, bariéry šíření, deskovou tektoniku, migrace, kolonizace a vymírání i lidské zásahy. Opírá se o mapování, databáze výskytů, fosilní a genetická data a modely distribuce druhů. Výsledky biogeografie se využívají v ochraně přírody, plánování chráněných území a hodnocení dopadů invazních druhů a změny klimatu.. >> detail
Biogeosféra (z řec. bio- život, geo- Země a sféra) je termín geověd a ekologie označující integrovanou „sféru života“ společně s tou částí neživého prostředí, s níž je život funkčně spjat. Zahrnuje organismy a jejich společenstva, půdy, povrchové vrstvy hornin, vodní prostředí i nejnižší vrstvy atmosféry, které jsou biosférou měněny a zároveň ji podmiňují. Pojem zdůrazňuje biogeochemické cykly a vazby mezi biologickými procesy a geologickým oběhem látek, například tvorbu půd, zvětrávání, ukládání sedimentů či regulaci klimatu. Hranice biogeosféry jsou neostré a mění se v čase i prostoru, proto se výraz uplatňuje při popisu krajinných a globálních změn včetně vlivu člověka. V praxi se používá při hodnocení stavu krajiny, ekologické stability a udržitelného hospodaření se zdroji, protože zahrnuje i člověkem přetvořené ekosystémy.. >> detail
interdisciplinární přístup ke zlepšování lidského těla a mysli prostřednictvím vědeckých a technologických metod, který zahrnuje široké spektrum praktik od úpravy stravy a životního stylu až po implantaci technologických zařízení do těla. Tento koncept kombinuje prvky molekulární biologie, neurofyziologie, výživy, fyzické aktivity a moderních technologií s cílem optimalizovat biologické funkce člověka, prodloužit délku života, zvýšit kognitivní schopnosti nebo zlepšit fyzický výkon. Biohacking zahrnuje různé směry jako DIY biologie (provádění biologických experimentů mimo tradiční laboratoře), kvantifikované já (sledování a analýza vlastních biologických dat), nutriční intervence (úprava stravy včetně půstů a ketogenních diet), nootropika (látky zlepšující kognitivní funkce), technologické implantáty nebo genetické modifikace, přičemž jeho praktiky se pohybují na spektru od běžných životních úprav až po experimentální postupy na hranici etiky a bezpečnosti.. >> detail
