b - výpis slov 771 - 780

Bioimpedance (též bioelektrická impedance) je elektrická impedance živých tkání, tedy míra toho, jak biologický materiál brání průchodu velmi slabého střídavého proudu, obvykle vyjádřená v ohmech. Je to komplexní veličina zahrnující rezistanci (vodivost tělních tekutin) i reaktanci danou kapacitním chováním buněčných membrán, někdy se hodnotí i fázový úhel. Bioimpedance závisí hlavně na množství vody a iontů a na frekvenci signálu, proto se liší mezi svalem, tukem a krví a mění se při dehydrataci, otoku či zánětu. V praxi se měří elektrodami na kůži a z výsledků se pomocí modelů odhaduje tělesné složení (celková tělesná voda, beztuková a tuková hmota) nebo se sleduje stav pacientů například při dialýze. Výsledek je nepřímý a vyžaduje standardizované podmínky.. >> detail

Ukazatel toho, nakolik je biologicky produktivní krajina a mořské oblasti schopna dlouhodobě vytvářet obnovitelné zdroje využitelné lidmi a současně přirozenými procesy zachytit či rozložit část znečištění a odpadů vznikajících naší spotřebou při běžně dostupných technologiích a způsobu hospodaření. Hodnota se obvykle udává v globálních hektarech, což je plocha přepočtená na průměrnou světovou biologickou produktivitu, a často se porovnává s ekologickou stopou.. >> detail

Biokatalyzátor je katalyzátor biologického původu, nejčastěji enzym, ribozym nebo živá či izolovaná buněčná soustava, která urychluje konkrétní chemickou reakci tím, že snižuje aktivační energii a stabilizuje přechodný stav, přičemž se po reakci regeneruje a není spotřebována stechiometricky. V organismu zajišťuje řízený průběh metabolismu, v biotechnologiích se využívá k syntéze léčiv, potravinářských a jemných chemikálií, k fermentacím i k biotransformacím a biodegradaci. Typická je vysoká selektivita, často i enantioselektivita, a práce za mírných podmínek, ale také citlivost na teplotu, pH a inhibitory a někdy potřeba kofaktorů. V praxi může být biokatalyzátor imobilizován na nosiči nebo upraven proteinovým inženýrstvím, aby lépe snášel procesní podmínky a umožnil opakované použití. Slovo je tvořeno z předpony bio- a výrazu katalyzátor.. >> detail

obor studující vlivy prostředí na životní procesy v živých organizmech . >> detail

biokomunikace ž. (z řec. bios život a lat. communicatio sdílení) odborný termín pro soubor procesů, jimiž živé organismy, jejich orgány nebo buňky vytvářejí, přenášejí a vyhodnocují signály nesoucí informaci. Týká se komunikace mezi jedinci téhož druhu i mezi druhy a zahrnuje i komunikaci uvnitř těla, zejména buněčnou signalizaci, hormonální regulaci a nervové přenosy. Signály mohou mít podobu zvuků, vizuálních vzorů, pohybů, doteku, elektrických impulzů nebo chemických látek, například feromonů. Důležitá je i interpretace příjemcem, tedy to, jak signál v daném kontextu mění chování nebo fyziologii. Biokomunikace se zkoumá v etologii, ekologii, neurobiologii, mikrobiologii a biosemiotice a hodnotí se v ní kódování a dekódování, spolehlivost, rušení prostředím a evoluční funkce, třeba při páření, varování, obraně či spolupráci.. >> detail

Biokoncentrace je proces, při němž se chemická látka hromadí v těle organismu přímo z okolního prostředí, typicky z vody, přes žábry, kůži nebo povrchové struktury, aniž by hlavním zdrojem byla potrava. Míra se vyjadřuje biokoncentračním faktorem BCF, tedy poměrem koncentrace látky v organismu a ve vodě při ustáleném stavu nebo po standardizované expozici. Ovlivňuje ji zejména lipofilita a perzistence látky, obsah tuků a schopnost metabolismu v organismu i teplota a složení prostředí. Vysoké hodnoty BCF jsou typické pro některé pesticidy či PCB a zvyšují ekologická i zdravotní rizika. Biokoncentrace je užší pojem než bioakumulace, která zahrnuje i příjem z potravy, a od biomagnifikace se liší tím, že nepopisuje růst koncentrací mezi trofickými úrovněmi.. >> detail

Biokonjugace (z angl. bioconjugation) je řízené kovalentní spojování biomolekul s jinými molekulami nebo materiály, prováděné chemicky či enzymaticky za podmínek, které neničí biologickou funkci. Nejčastěji se připojuje barvivo, radioizotop, léčivo, polymer, lipid, oligonukleotid nebo povrchová kotva k proteinu, protilátce či nukleové kyselině, čímž vzniká biokonjugát využitelný v diagnostice, zobrazování, cíleném podání léčiv, vývoji biosenzorů a funkčních biomateriálů. Důraz je na selektivitu a často i místospecifičnost vazby, kontrolu stechiometrie a stabilitu v biologickém prostředí. Patří sem reakce aminů s NHS estery, thiolů s maleimidy, oxidovaných sacharidů s hydrazidy i bioortogonální klik reakce azid–alkyn. V toxikologii se termín někdy vztahuje také k enzymatickým konjugačním reakcím fáze II zvyšujícím rozpustnost cizorodých látek.. >> detail

Biokoridor je krajinně ekologický prvek, nejčastěji pásové nebo liniové území s převahou přírodě blízké vegetace či vodních stanovišť, které prostorově propojuje biocentra a další hodnotné části krajiny. Umožňuje migraci živočichů, šíření rostlin a dlouhodobou genetickou výměnu mezi populacemi, takže omezuje negativní důsledky fragmentace krajiny způsobené zástavbou, intenzivním hospodařením nebo dopravní infrastrukturou. V České republice se pojem používá zejména v rámci územního systému ekologické stability (ÚSES), kde se biokoridory vymezují v lokální, regionální i nadregionální úrovni a promítají se do územních plánů. Nejde pouze o „zelený pás“ pro estetiku či rekreaci, ale o funkční spojení, které musí mít vhodnou šířku, kontinuitu a způsob péče (např. extenzivní seč, omezení bariér).. >> detail

Krajinný prvek, který propojuje jednotlivá biocentra a umožňuje organismům přesun (migraci) mezi nimi. Jde o souvislý pás nebo linii odlišné vegetace, jež se táhne jinak jednotvárnou krajinou (např. potok s břehovou zelení, remízek, strouha, alej). V lesích může mít podobu širší cesty či průseku, na polích a loukách tuto funkci plní křovinaté meze, větrolamy, živé ploty nebo nivy potoků a řek.. >> detail

Biologická deprivace označuje stav, kdy člověku dlouhodobě nebo opakovaně chybí některé zcela základní podmínky nutné pro přežití a správné fungování organismu. Jde o strádání vyvolané nedostatkem nezbytných biologických zdrojů, typicky například potravy či přístupu k pitné vodě, což může vést k oslabení těla, zhoršení zdravotního stavu a celkové vyčerpanosti.. >> detail