Bioremediace (z angl. bioremediation, též biologická remediace nebo biologická sanace) je soubor postupů k odstraňování nebo zneškodňování znečištění prostředí pomocí živých organismů (zejména bakterií, hub, řas a rostlin) či jejich enzymů. Kontaminanty se biologicky rozkládají, oxidují či redukují, přeměňují na méně toxické produkty nebo se z prostředí vyvazují a koncentrují (biosorpce, bioakumulace). Metoda se používá u půd, sedimentů, odpadních i podzemních vod, například při úniku ropných látek, pesticidů nebo chlorovaných rozpouštědel. U těžkých kovů se obvykle neuplatní rozklad, ale spíše jejich imobilizace nebo odtěžení biomasy. Bioremediace může probíhat in situ na místě, nebo ex situ po vytěžení materiálu. Úspěch závisí na podmínkách jako přístup kyslíku, živin, teplota a pH, proto se proces podporuje biostimulací či bioaugmentací a vyžaduje průběžný monitoring.. >> detail
Termín z oblasti biologie a medicíny, odvozený z řeckých kořenů vyjadřujících život a proudění, popisuje kontinuální průběh životních procesů. Často se používá jako označení pro přirozenou senescenci, tedy postupné stárnutí a s ním spojené změny ve fungování a stavbě organismu na úrovni tkání i buněk.. >> detail
1. život, jeho projevy a formy, organická příroda; 2. soubor látek nezbytných pro růst některých kvasinek a hub;počítače (psáno BIOS) zkratka pro: Basic Input Output System. U počítačů IBM kompatibilních se jedná o kód, který je proveden jako první po spuštění počítače. BIOS obstarává základní komunikaci s jednotlivými komponenty (částmi) počítače. Umožňuje programům a operačnímu systému se zařízeními počítače komunikovat a ovládat je.. >> detail
Biosofie (z řec. bios „život“ a sophia „moudrost“) je řidčeji užívaný název pro filozofické uvažování o životě a o živých organismech, často v návaznosti na moderní biologii. Zahrnuje pojmovou a metodologickou analýzu základních biologických pojmů, jako jsou organismus, funkce, adaptace, informace, dědičnost, evoluce či ekosystém, a ptá se, jaké typy vysvětlení v biologii používáme, co odlišuje živé od neživého a zda mají biologické procesy nějakou vnitřní finalitu. V praxi se překrývá s oblastí filozofie biologie a může mít i normativní přesahy k bioetice a environmentální etice. Nejde o pevně vymezenou disciplínu a význam se může lišit podle autora. Mimo akademii se někdy užívá volně pro holistické nebo spirituální „učení o životě“, což není terminologicky ustálené.. >> detail
Biospeleologie (též speleobiologie) je vědní obor na pomezí biologie, ekologie a speleologie, který zkoumá organismy žijící v jeskyních a dalších podzemních prostředích, například v krasových dutinách, puklinách, půdních a říčních hypogeálních systémech. Sleduje druhové složení, potravní sítě a toky energie v prostředí s trvalou tmou, stabilní teplotou a omezeným přísunem živin, popisuje adaptace troglobiontů a stygobiontů, jako je redukce očí, ztráta pigmentu či změny metabolismu, a studuje jejich evoluční původ pomocí genetických a fylogenetických metod. Důležitou součástí je mikrobiální biospeleologie, která se věnuje biofilmům a chemolitotrofním procesům. Poznatky se využívají při ochraně krasu, hodnocení dopadů turistiky a těžby i při monitoringu kvality podzemních vod.. >> detail
Výraz má původ v řečtině, vychází z kořene bios. Označuje biosféru, tedy tu část Země, kde se přirozeně udržuje život, zahrnuje prostředí na souši i ve vodě a také blízké vrstvy atmosféry. Prakticky jde o živý obal planety tvořený všemi organismy a jejich ekosystémy.. >> detail
