Lebka nebo její čelní část u hovězího dobytka, často zobrazovaná jako motiv římské sochařské výzdoby. Objevuje se už ve starém Egyptě, ve východním Středomoří, v Malé Asii i na Balkáně a zřejmě měla symbolický význam. Skutečné lebky potírané hlínou i hliněné napodobeniny se používaly také jako dekorace štítů.. >> detail
zduřelá část tvořená erektilní tkání na penisu psovitých šelem (např. vlků, kojotů a lišek), která se při kopulaci naplní krví, výrazně se zvětší a vyvolá tzv. svázání – dočasné zaklínění penisu samce uvnitř samice. >> detail
1) (původně z němčiny) mladý vůl, volek. Přeneseně, expresivně: člověk, který působí bezradně a hloupě, neumí se přiměřeně chovat ani mluvit (rčení „stojí tu jako …“). V ustáleném spojení „věšet někomu … na nos“ = někoho klamat, balamutit, tahat za nos. 2) hovorově expresivně: hlupák, prosťáček („myslí si, že jsme …“).. >> detail
