b - výpis slov 881 - 890

biopolymer . >> detail

Biomarker (též biologický marker) je měřitelný ukazatel probíhajících biologických procesů v organismu, patofyziologického stavu nebo odpovědi na léčbu či jiný zásah. Může jím být molekula v krvi nebo tkáni (např. protein, metabolit), genetická či epigenetická změna, buněčný znak, fyziologický parametr nebo obrazový nález. V klinické praxi a výzkumu se používá k včasné detekci onemocnění, k odhadu rizika a prognózy, k volbě cílené terapie a k monitorování účinnosti i bezpečnosti léčby. Podle účelu se rozlišují biomarkery diagnostické, prognostické, prediktivní a farmakodynamické a jejich interpretace vyžaduje standardizované měření a klinický kontext. Biomarker je indikátor, nikoli nutně příčina, a jen některé jsou natolik validované, aby mohly sloužit jako zástupný cílový ukazatel klinického výsledku. Přejato z angličtiny (bio- + marker).. >> detail

celková hmotnost všech organizmů vyskytujících se v určitém okamžiku v biocenóze, obnovitelný zdroj energie vztahující se na jednotku plochy nebo objemu . >> detail

nauka o struktuře a mechanickém chování živých organizmů . >> detail

Biomechatronika (z řec. bios život a mechatronika) je interdisciplinární obor na pomezí biomechaniky, biologie, robotiky, elektroniky a teorie řízení, který vyvíjí technické systémy schopné bezpečně a přirozeně spolupracovat s živým organismem, nejčastěji s člověkem. Patří sem aktivní protézy a ortézy, exoskeletony, rehabilitační roboty, implantabilní přístroje i chytré senzory a rozhraní snímající svalové nebo nervové signály (např. EMG) a převádějící je na řízení aktuátorů v uzavřené regulační smyčce. Obor spojuje modelování pohybového aparátu, zpracování signálů, adaptivní regulaci, návrh materiálů, ergonomii a klinické ověřování, přičemž klade důraz na bezpečnost, normy a etické aspekty. Uplatňuje se hlavně v medicíně a asistivních technologiích, ale i v robotice inspirované přírodou.. >> detail

Obor na pomezí biologie a statistiky, který shromažďuje a kvantitativně popisuje údaje o živých organismech a jejich vlastnostech a poté je vyhodnocuje statistickými metodami, aby odhalil pravidelnosti, rozdíly a souvislosti v biologických datech. Název vychází z řečtiny a odkazuje na myšlenku měření života.;V informatice a bezpečnostních aplikacích jde o využití měřitelných tělesných nebo behaviorálních znaků člověka k ověření či určení identity, například podle otisku prstu nebo podoby obličeje.. >> detail

Vědní obor, který se zabývá postupy pro rozpoznávání lidí – tedy určování totožnosti (identifikaci) i její potvrzování (autentizaci), dále ověřování (verifikaci) a vzájemné porovnávání osob podle jejich jedinečných individuálních znaků. Vychází z fyzických i behaviorálních charakteristik, například z výšky postavy, barvy očí, hlasu, otisků prstů, způsobu chůze, motoriky nebo typických projevů chování. Označuje se také jako biometrika člověka.. >> detail

obor využívající metody matematické statistiky při studiu proměnlivosti živých organizmů, biometrie, biostatistika . >> detail

Biomimetika (též biomimikry) je interdisciplinární vědní a inženýrský přístup, který zkoumá stavbu, funkce a strategie živých organismů i celých ekosystémů a převádí z nich odvozené principy do návrhu technologií. Nejde o prosté kopírování tvarů, ale o abstrakci mechanismů a procesů, formulaci funkčních požadavků, modelování a experimentální ověření řešení v prototypu, materiálu nebo algoritmu. Na rozdíl od čistě estetické inspirace se soustředí na měřitelnou funkci a na podmínky, v nichž přírodní vzor vznikl. Uplatňuje se v materiálovém inženýrství, robotice, architektuře, medicíně i informatice, například u povrchů s lotosovým efektem, suchých lepidel inspirovaných gekonem, aerodynamiky podle žraločí kůže či optimalizačních metod napodobujících evoluci. Často míří k úsporným a udržitelným řešením, protože přírodní systémy pracují s minimem energie a odpadu. Etymologicky z řec. bios život a mimésis napodobení.. >> detail

Biomorfismus (z řec. bios „život“ a morphé „tvar“) je pojem z dějin umění pro směr či výrazový princip, který v malbě, sochařství, designu a někdy i architektuře pracuje s organickými, měkce zaoblenými, často amébovitými formami inspirovanými lidským tělem, rostlinami nebo mikroskopickými strukturami. Tvary jsou zpravidla stylizované až abstraktní a mají vyvolat dojem růstu, pohybu a proměnlivosti živé hmoty. Nejde o věrnou imitaci konkrétního organismu, spíše o přenesení jeho rytmu, měkkosti a „živosti“ do kompozice. Biomorfismus se výrazně uplatnil v meziválečné abstrakci a surrealismu (např. u Arpa, Miróa či Moorea) a obvykle se vymezuje proti racionalistické geometrické abstrakci. V širším užití se mluví o biomorfním designu, když předměty působí přirozeně a ergonomicky.. >> detail