Bukač je označení pro brodivého ptáka z příbuzenstva volavek, zejména pro druhy spojené s rákosinami, mokřady a zarostlými vodními plochami. V českém prostředí se tímto slovem nejčastěji míní bukač velký, nápadně skrytě žijící pták s hnědavě pruhovaným zbarvením, který se ozývá hlubokým dutým hlasem a většinu času tráví ukrytý v hustém porostu. Slovo se ale používá i šířeji pro více příbuzných ptáků z okruhu bukačů. V odborném a přírodovědném kontextu jde tedy především o jméno mokřadního volavkovitého ptáka; nářečně může slovo bukač označovat také baňatý džbán nebo podobnou nádobu nebo tlustého člověka. >> detail
(v 17.–18. století) námořní lupič působící v Karibském moři. Označení vzniklo z praxe, kdy evropští příchozí připlouvali na břeh pro maso: kubánští indiáni ho uchovávali sušením a uzením nad ohněm na roštech zvaných boucan nebo buccan (bacon). Lidé, kteří takto maso připravovali a prodávali, byli označováni jako boucaniers nebo buccaneers, později se tento výraz začal používat i pro samotné piráty, kteří v odlehlých zátokách doplňovali zásoby vody a potravin (Hudson Strode, The Pageant of Cuba, London 1935).. >> detail
Idylický, spojený s životem pastýřů, původně vztahovaný k antické pastýřské tematice, přeneseně obecně k venkovu a venkovskému způsobu života.. >> detail
Lebka nebo její čelní část u hovězího dobytka, často zobrazovaná jako motiv římské sochařské výzdoby. Objevuje se už ve starém Egyptě, ve východním Středomoří, v Malé Asii i na Balkáně a zřejmě měla symbolický význam. Skutečné lebky potírané hlínou i hliněné napodobeniny se používaly také jako dekorace štítů.. >> detail
