Syndrom vyhoření – stav postupného „vyhasnutí“ a dlouhodobého psychického i emočního vyčerpání, který se projevuje ztrátou energie a motivace, pocitem prázdnoty a poklesem pracovního výkonu, často vzniká u lidí s dlouhodobě náročným a intenzivním kontaktem s druhými (např. učitelé, psychologové, lékaři).. >> detail
syndrom vyhoření – krajní důsledek dlouhodobého (chronického) stresu, projevuje se výrazným vyčerpáním tělesných i psychických sil, zejména v pracovním kontextu, a postupnou ztrátou profesní motivace a postojů. Obvykle probíhá v několika fázích, např. nadšení, stagnace, frustrace a apatie.. >> detail
dlouhodobé vyčerpání citové, duševní i ve vztazích, typicky u povolání vyžadujících trvalé osobní nasazení při práci s lidmi, syndrom vyhoření (vypálení). >> detail
Tradiční severoafrický, beduíny užívaný volný plášť s kapucí, často z vlněné látky a určený k ochraně před větrem i nočním chladem, v širším významu se tak může označovat také těžší, výrazně teplý svrchní kabát.. >> detail
V anatomii a medicíně přídavné jméno odvozené z lat. bursa, používá se pro označení něčeho váčkovitého nebo souvisejícího s burzou, tedy s malým tekutinou vyplněným váčkem, který v okolí kloubů či šlach omezuje tření.. >> detail
Zánět synoviálního tíhového váčku v okolí kloubu, označovaný také jako bursitis. Může vzniknout náhle nebo se vyvíjet postupně při dlouhodobém tlaku a přetěžování, méně často je příčinou infekce, a obvykle se projeví bolestí, citlivostí a otokem v postiženém místě.. >> detail
Podráždění a zánět tíhového váčku (burzy) v oblasti okovce, tedy u olekranonu – výběžku loketního kloubu, označuje se také jako studentský loket.. >> detail
