V lékařské terminologii přídavné označení pro útvary, děje nebo onemocnění, která mají vztah k průduškám i k jícnu zároveň, případně popisují jejich vzájemné propojení, například u píštělí mezi dýchacími cestami a jícnem.. >> detail
Bronchofonie neboli takzvaný hrudní hlas, auskultační příznak, kdy je při poslechu hrudníku řeč pacienta slyšitelná výrazněji a ostřeji než obvykle, často nad zhutněnou částí plic. Pojem vychází z řec. bronchos průduška a phone hlas.. >> detail
V medicíně jde o nadměrné hromadění a tvorbu hlenu v průduškách, které se projevuje opakovanými záchvaty kašle s vykašláváním hlenovitého chrchlu (sputa) a může se objevovat u některých chronických onemocnění dýchacích cest.. >> detail
bronchospastický, vztahující se ke křečovitému stažení průdušek nebo je přímo vyvolávající, což vede ke zúžení dýchacích cest a může se projevit například při astmatickém záchvatu dušností a sípáním. >> detail
Latinské podstatné jméno rodu mužského s genitivem na -i, v medicínské anatomii označuje průdušku, tedy část dýchacích cest navazující na průdušnici a přivádějící vzduch do plic, kde se dále větví na menší úseky až k jemným průdušinkám. Stěna těchto vedení je zpevněna chrupavčitými prvky a sliznice s řasinkami se podílí na samočisticí funkci dýchacího systému. V odborném názvosloví se používají i bližší přívlastky, například communicans pro spojovací větev nebo lingularis a lingularis inferior pro větve směřující do oblasti jazýčku levé plíce.. >> detail
