V anatomii označení pro útvary ležící při bázi, především na spodině lebky, případně s lebeční spodinou související. Termín se často používá v názvech kostních částí a cév, které probíhají v této oblasti.. >> detail
Označení pro panovníka používané už v egejském světě doby bronzové a následně i ve starověkém Řecku. Vyjadřuje postavení krále s vrcholnou, prakticky neomezovanou autoritou, který může stát nad dalšími vládci a vystupovat jako jejich nadřazený suverén. V pozdější řecké tradici se z něj stal běžný královský titul.. >> detail
lat. Čestné označení, které papež uděluje jen některým chrámům s výrazným duchovním, historickým nebo liturgickým významem. Tím je kostel zařazen mezi menší baziliky a zpravidla získává i zvláštní církevní privilegia a užší symbolické sepětí s Římem.. >> detail
Podélně koncipovaný vícelodní chrám, kde hlavní střední loď výrazně převyšuje boční lodě, a díky tomu bývá nad jejich střechami často prosvětlena horní řadou oken (bazilikální osvětlení).. >> detail
Anatomický výraz označující něco, co souvisí se spodní částí jazyka, zejména s jeho bází či kořenem. Termín má řecký původ a používá se například při popisu svalů nebo dalších struktur v této oblasti.. >> detail
V kraniometrii jde o orientační bod na spodině kosti týlní, umístěný na okraji foramen magnum, zpravidla na jeho přední straně. Název je odvozen od řec. basis ve významu základ a bod se používá jako referenční místo při popisu a měření lebky.. >> detail
