Termín odvozený z l. maxilla a l. facies. Používá se pro označení čelistně obličejové oblasti, tedy toho, co se vztahuje především k horní čelisti a tváři, například při popisu poranění, onemocnění nebo chirurgických výkonů.. >> detail
V lékařské anatomické terminologii přídavné jméno odvozené z lat. maxilla a labium, používané pro popis vztahu k horní čelisti a ke rtu, tedy k oblasti jejich přechodu například v orofaciální krajině.. >> detail
(z lat. maxilla a palatum) maxilopalatinní, tedy související s horní čelistí a patrem, často užívané v anatomii pro označení struktur uložených v oblasti jejich spojení.. >> detail
Chirurgický zákrok na horní čelisti, při němž se kost maxilla cíleně nařízne nebo protne, aby se získal přístup k dané oblasti a bylo možné navazující ošetření, například při korekci čelistních vad. Pojmenování vychází z lat. maxilla a z řec. tome ve významu řez.. >> detail
Odvozeno z lat. magnus ve významu velký. Označuje něco, co je na horní mezi, tedy dosahuje nejvyšší možné míry nebo rozsahu v daném srovnání.;V matematice a logice se tímto přívlastkem popisuje prvek či řešení, které už nelze za daných pravidel dále zvětšit nebo rozšířit, aniž by se porušila požadovaná vlastnost.. >> detail
snaha dosáhnout co největšího výsledku nebo co nejvyšší úrovně, tedy orientace na vrcholné cíle a jejich naplnění, často spojená s optimalizací dostupných prostředků a volbou nejúčinnějších postupů. >> detail
Přístup, při němž je hlavním cílem dosáhnout co nejvyššího výsledku a jít až na hranici možností, i kdyby to znamenalo přehlížet okolnosti, odmítat kompromisy a připustit vedlejší škody nebo ztráty v jiných oblastech.. >> detail